Sleduj návody s komentářem. Upload obrázků Upload souborů War3Zone.eu Webmail Podpoř náš web a vyber si výhodu




Sponzor VPS:






      

Serialbook - upozornění na nové epizody oblíbených seriálů

Hry a herní servery NARUTO Příběh

Moderátor: Herní poradce

Naruto 5 Dilu :D

PříspěvekodKajo » úte 13. dub 2010 5:46:07

Nová cesta 5: Incident v koupelně aneb Sakura se učí
Obrázek
"Máš tam doufám místo."

"No..." Sasuke se zamyslel, nemohl matce říct, že s posledních sil naházel všechno oblečení do šuplíků, které jen tak tak zavřel. "Pokusím se tam nějaké udělat."

"Výborně. Až se nasnídáš můžeš to udělat."

"Eh?"

"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek."

"Dobrá, nebudu se hádat." řekl a odešel udělat, to, co po něm matka chtěla.

****************************************************************************************************

Večer:

"Už je pomalu čas si lehnout, ale nejdřív se všichni okoupejte. Náš host půjde první."

"Fajn." řekl Sasukeho starší bratr, Itachi.

"Musím si už jít lehnout? Vždyť zítra máme volno, takže..."

"Musíš a neodmlouvej. Máš za dnešek už dost hříchů."

"Fajn. Mimochodem, jak se má okoupat, když ani neumí používat sprchu."

"Zatím co ses ty snažil z toho smetiště udělat opět pokoj, všechno jsem ji vysvětlila."

"Aha."

"Sakura, funcionar me lavar como primer." (Sakuro, běž se umýt jako první.)

"Bueno." (Dobře.)

Sakura si to namířila do koupelny a Sasuke šel do pokoje. Když vešel všiml si, že na jeho posteli leží kimono. "Mami, to kimono je na co?"

"To jsem Sakuře dala na spaní."

"Zdá se, že ho tady zapomněla." povzdechl si a vydal se s kimonem v ruce ke koupelně. Přiložil ucho ke dveřím a zapouslouchal se, když slyšel téct vodu, vstoupil dovnitř. Šel k pračce, která se nacházela vedle sprchového koutu a položil na ni kimono. Jenže když si chystal odejít, podjeli mu na Sakuřiných věcech nohy a on spadl. Sakura, která slyšela tu ránu, jak Sasuke spadl, zavřela kohoutky a otevřela dveře. "Sasuke?"Sasuke zčervenal, stála před ním jak jí Pán Bůch stvořil. "Estás en order?" (Jsi v pořádku?)

"S-si e perdón." řekl a utekl s koupelny. (Ano a promiň.). Opřel se o dveře, které zavřel a myslel si, že se nic horšího nemůže stát, jenže....

"Sasuke!"

"M-Mami?

"Cos tam dělal?! Šel si šmírovat, co?"

"Ne, nic jsem neviděl. J-Já...Já jsem ji tam jen šel zanýst kimono."

"A vzal sis suvenýr, co?" řekla a dívala se na jeho pravou nohu.

"O čem..." Sasuke sledoval její pohled a uviděl na své noze zaháklé Sakuřiny kalhotky. "To není jak si myslíš." řekl a sundal si je z nohy, najednou se za ním otevřely dveře a v nich stála Sakura.

"Sasuke, como sí me..." (Sasuke, asi si mi...) zarazila se uprostřed věty, protože si všimla co má v ruce, vytrhla mu je, poděkovala a odkráčela do pokoje.

"Vidíš? Ona vůbec neví vo co go."

"Ještě že tak. Vem si pyžamo a běž se taky osprchovat."

"Ano, madam." šel si do pokoje pro pyžamo, když otevřel dveře zastihl zrovna Sakuru jak si skládá věci do jedné ze zásuvek co ji uvolnil. Když vešel, usmála se na něj a on raději rychle popadl pyžamo a letěl do koupelny.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezi tím co se Sasuke v koupelně pokoušel schladit pod proudem studené vody:

"Mikoto-san?"

"Si, Sakura?"

"Por qué Sasuke encendido, pronto desaparecer por bano con tal que me ver nudo?" (Proč Sasuke celý rudý rychle zmizel z koupelny když mě viděl nahou?)

"Prej nic jsem neviděl" opakovala si v duchu Mikoto synova slova. "No, aspoň že zmizel.To je polehčující okolnost." Sakuře však řekla: "Por lo mismo dado que te ver nudo." (Právě proto, že tě viděl nahou.)

"Ou. Eso caerse así con estupidez?" (To vypadám tak blbě?)

"No, pero va de eso dado que muchacha nos antes de muchachada no tengo marcar nudo hasta aquí entre ellos no está algo íntimo. (Ne, ale jde o to, že dívka by se před chlapcem neměla ukazovat nahá, pokud mezi nimi není něco intimního.)

"Íntimo? Y eso quién es?" (Intimního? A co to je?)

"Pues..." (No...) Od odpovědi ji zachránil Sasuke, který vyšel z koupelny.

"Tak dobrou, mami."

"Dobrou." pak se otočila k Sakuře. "Acaso hay veces que este díalogo conclucíon, pero mientras, buenas noches, Sakura." (Možná někdy tento rozhovor dokončíme, ale zatím zatím, dobrou noc, Sakuro.)

"Buenas noches." (Dobrou noc.)

Když oba ulehli do svých postelí, Sasuke tedy na zem a Sakura do jeho postele, řekl Sasuke: "Buenas noches, Sakura." (Dobrou noc, Sakuro.)

"Buenas noches, Sasuke." (Dobrou noc, Sasuke.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den o 1 2 odpoledne:

"Ahoj, tak mi jdem." řekl Sasuke, vzal Sakuru za ruku a táhl ji směrem k Narutovi. Blok před Narutovím domem uviděl Sasuke vycházet ze supermarketu své kamarády ze školy. "Sakra." Rozhlížel se, kde by se mohl co nejrychleji schovat, zahlídl postranní uličku kde stály popelnice. "Nedá se nic dělat, musím se objetovat." Bleskurychle tam zatočil a spolu se Sakurou se schovali za popelnice. Počkal až přejdou, pak vykoukl z uličky jestli je vzduch čistý. Vydechl si, vyšli z uličky a pomalým krokem se vydali k Narutovi.

Bohužel měl tu smůlu, že ho kluci přece jen zahlkédli a všechno to bylo díky Shikamarově nešikovnosti, když chtěl nakopnout plechovku, o kterou zakopl. "Tý jo, támhle je Sasuke a drží se za ruku s nějakou holkou." Všichni se otočili, aby viděli jestli si z nich Shikamaru nedělá blázny.

"Ty vole, fakt." řekl Gaara.

"Líbí se mi její nohy." prohlásil Lee.

"Je celá hezká." řekl jim Shikamaru. "Myslím, že nám Sasuke bude mít co vysvětlovat."

"Proč?" zeptal se ho Neji.

"Protože ještě nedávno říkal, že žádnou holku nechce."

"Jo tak."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

U Naruta:

Sasuke zaklepal na dveře a po pár minutách mu otevřel dobře naladěný Naruto. "Ciao Sasuke, Sakuro.

"Jo. Ciao."

"Ciááá."vydala ze sebe, protože ji Sasuke zatáhl dovnitř, pak vystrčil hlavu ven a rozhlédl se na obě strany.

"Můžeš mi vysvětlit co to zase děláš?" zeptal se ho Naruto

"Když jsem šel k tobě, viděl jsem kluky. Jsem si jistý, že mě nezahlídli, ale přece jenom..." rozhlídl se kolem sebe. "Kde je Sakura?"

Naruto se taky podíval kolem sebe. "Jak to mám vědět?"

"Možná je s Hinatou v pokoji." šli se tam tedy podívat, Sakura opravdu byla s trochu rozcuchanou Hinatou v pokoji a o něčem se s ní bavila.

"Teď chápu proč má Naruto tak dobrou náladu." řekl si v duchu a povzdechl si.

"Copak Sasuke, trápí tě něco? Svěř se strýčkovi Narutovi."

"Jdi někam, idiote!"

Obrazek"Ale no tak." okřikla je Hinata.

"Promiň, moje broskvičko. Jen jsem chtěl svýmu kámošovi trochu pomoct." a tulil se k Hinatě.

"To jistě. Spíš jsi to chtěl vědět, aby sis mohl ze mě zase střílet." pomyslel si Sasuke.

"Ehm, Sasuke? Můžu se na něco zeptat?"

"Na co?"

"Proč si zatáhl Sakuru za popelnice?"

"Eh?"

"Sakura by chtěla vědět, protože vůbec nevěděla co se děje."

"Protože jsem viděl kluky z naší třídy, takže..."

"Proctě ji řekni, že Sasukeho Uchihu, chladného idola všech holek nesmí nikdo vidět s holkou, protože by mu to kazilo image."

"To není pravda."

Ať Sasuke říkal cokoliv, Naruto věděl své. "Stáhnul jsem ten pogram, takže můžem začít. Hinato vysvětlíš Sakuře co má dělat?"

"Už jsem ji o tom všechno pověděla."

"Ty jsi užásná."

Sakura si sedla k počítači a Hinata se k ní naklonila. "Con tal que habrás algo clamar, avisar, bueno?" (Když budeš něco potřebovat, zavolej, dobře?)

"Si." řekla a dala se do prohlížení.

Naruto se obrátil k Sasukemu. "Zachvíli budou dávat fotbal, jdem se dívat?"

"Jasně, tohle bude trvat dlouho."

"Hinatko, jdeš s námi."

Hinata se podívala na Sakuru, která nevnímala nic kromě monitoru. "Ale jo." Fotbal ji sice nezajímal, ale pořád lepší dívat se na spocené chlápky běhající po hřišti než na Sakuru zažranou do počítače.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po skončení fotbalu se Sasuke rozhodl jít za Sakurou, protože nejenom, že nebylo nic v telce, ale už ho nebavilo dělat zeď Narutovi a Hinatě, kteří se ke konci fotbalu až podezřele měli. Když vešel do Narutova pokoje, našel Sakuru sedět ve stejné poloze jako když ji tu před dvěma hodinami nechal. Sasuke si lehl na Narutovu postel a říkal si, že se trochu prospí neboť podlaha na které spal byla tvrdá. V okamžiku jak zavřel oči byl tuhej. Asi po hodině se probudil, protože ucítil jak mu někdo třese ramenem. "Co je?" zeptal se rozespale.

"Co mám dělat teď?"

"Najeď ji na internet, Hino. A něco ji tam vyhledej, třeba historii, o vzniku Země, atd." mumlal ze spaní Sasuke a znovu usínal, jenže ho vyrušil něčí smích. "Co je tady směšného."

"Třeba to, že já nejsem Hinata."

"Hm?" Sasuke zamžoural na obličej dotyčné osoby. "Sakuro? Ty mluvíš japonsky."Obrazek

"Já vím. A teď¨bych chtěla na ten internet."

"Dobře." Sasuke přešel k počítači, zmáčkl znak internetu a zobrazila se mu domovská stránka www.yahoo.co.jp (ta adresa opravdu existuje). "Koukni, sem napíšeš slovo a tohle zmáčkneš, chápeš?"

"Jo."

"Já si zase na chvíli zdřímnu, kdybys něco potřebovala, tak..."

"Jo, vzbudím tě." řekla bez zájmu, protože už byla ve světě internetu. Sasuke se usmál a šel si lehnout.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O dvě hodiny později ho prozměnu vzbudil Naruto. "Sasuke, vstávej."

"Co se děje tentokrát?"

"Je půl sedmé."

"Tolik? Kruci, musím dom."

"Nezapomeň, že zítra, díky dnu otevřených dveří máme volno."

"Já vím. Ale je divný, že si to ty pamatuješ."

"Kdy je volno si budu pořád pamatovat."

"No jistě."Sasuke si povzdechl, pak se obrátil k Sakuře. "Můžeme jít?"

"Hááái. Ciao, Hino, Naruto."

"Jo, ahoj Sakuro, Sasuke."

Sakura se zastavila, když šli kolem videopůjčovny. "Nepůjdem si něco půjčit?" zeptala se Sasukeho. Obrázek

Nová cesta 7: Opravdu se na to budeš dívat?
Obrázek
"Ale učitelka nám radila. jak nejlíp oblomit rodiče když jsou naštvaní."

"Vážně?

"Jo. Stačí když jim řekneš mám tě rád a oni změknou. Tady byla názorná ukázka."

"Hmmm, zajímavé.

*****************************************************************************************************

Když se oba okoupali zasedli ke stolu a dali se do jídla, které jim Mikoto nachystala. Ani ne po dvou minutách si k nim přisedl Sasukeho starší bratr, Itachi: Sasuke, můžeš mi říct co si provedl mamce, že brečí?"

Než stačil odpovědět, předhonila ho Sakura. "Řekl jí, že jí má rád a ona se rozbrečela a utekla."

"Opravdu?"

"Řekl jsem to jen proto, aby mi přestala nadávat."

"Aha. No a proč jste se zdrželi?"

"Šli jsme do video půjčovny a půjčili si filmy, potom jsme šli do supermarketu a tam jsmesi koupili popcorn, sušenky a kolu." odpověděla za Sasukeho Sakura.

"Hmm a co jste si půjčili?"

"Já Lady a Tramp a Sasuke..?"

"3:15 zemřeš."

"Ale to je..."

"Já vím. A proto jsem to půjčil."

"Hmmm. Tak lady a Tramp, co?" řekl Itachi a posměšně se podíval na svého mladšího bratra.

Sasuke zčervenal. "Phe, člověk se musí někdy obětovatovat."

"O-Obětovat?"

"Hmm?"

"Takže jsem pro tebe opravdu přítěž, co?" zeptala se ho se slzami v očích.

"N-Ne....Tak to není. Já jen..."

"To je lež, hloupí Sasuke."

"C-co..?" ani to nestačil doříc a už mu zbytek Sakuřiny večeře i s miskou přistál v obličeji. Když si sundal misku z obličeje viděl jak Sakura zabouchla dveře jeho pokoje a záměrně za sebou nahlas zamkla.

"Fajn." řekl Sasuke a odešel do koupelky, aby smyl ze sebe zbytky večeře. Když se vrátil jeho bratr mu posměšně řekl: "Zdá se, že dneska budeš muset spát u mě, protože ona těžko pustí."

"To radši zemřu. Dostanu se do pokoje. Jen se dívej."

"Rád."

Sasuke šel do kuchyně a otevřel okno, chtěl vylézt oknem, jenže se pu noha zachytila o parapet a on spadl.

"Jsi v pořádku, Sasuke?" zeptal se ho starostlivě Itachi.

"J-Jo." zvedl se a šel k oknu vedoucím do jeho pokoje. Podíval se přes sklo a viděl, jak Sakura marně bojuje s DVD přehrávačem. Otevřel okno a skočil dovnitř.

"Kruci! Jak to mám pustit." Nadávala Sakura

Protože se pohyboval jako myš, neslyšela ho. Nebylo tedy divu, že se lekala, když za jejími zády promluvil. "Stačí když zmáčkneš tohle tlačítko a ..."

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" zařvala na celé kolo a Sasukemu málem praskly bubínky. "Jak ses sem dostat?! A co tu děláš?!"

"Dostal jsem se sem oknem." a ukázal na otevřené okno. "A právě teď ti radím jak zapnout DVD."

"Ale já nepotřebuju radu." řekla mu tvrdohlavě Sakura

"Tak dobře. Zapni si to sama. No, prosím. Dělej." v duchu dodal "Ty tvrdohlavá palice."

"Taky že jo." opáčila a snažila se to zapnout.

Sasuke jen seděl, díval se na ni a v duchu počítal."Tři, dva, jedna......."

"No dobrá. Zapni to."

"Fajn, dones náš nákup."

"Neříkej mi co mám dělat." vmetla mu do tváře, ale přesto udělala co ji řekl.

Ve čtvrtině filmu už měli sušenky v sobě a oba seděli zažraní do filmu. Když film skončil, Sasuke dal do přehrávače druhý film a řekl Sakuře: "Kdyby mi někdo řekl, že se mi bude docela líbit Lady a Tramp, urval bych tomu dotyčnému hlavu."

"Eh?"

"Dělám si legraci."

"Aha."

"Kdybys, ale někde řekla, že se mi to líbilo, řeknu, že si hnusná lhářka."

"Vážně?"

"Jo." odpověděl a prorotože film začal dodal: "A teď ticho, jo?"

"Hmm."

Sasuke se v klidu díval na film, ale Sakura ho hned na začátku objala. "Copak?"

"Yo temer."

"Eh?"

"Bojím se."

"To nemusíš. Tohle se totiž nikdy nestane. Ale jestli chceš, můžeš mě obejmout."

"Fajn." a udělala co řekl.

Když film skončil a na obrazovce se objevilo: PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI, otočila se Sakura na Sasukeho a řekla mu: "Ty jsi, ale hroznej lhář."

"To ne. Nevěděl jsem to. Ale zas tak děsný to nebylo." řekl, vypnul DVD přehrávač a šel si lenout.

"Nemáš nějakého plyšáčka?"

"Co?"

"Ne. To nic. Zapomeň na to."

"Fajn. Dobrou."

"Dobrou." řekla a schovala hlavu pod peřinu. Narozdíl od Sasukeho, kterému se podařilo - pro ni záhadně - usnout hned, usla až po dvou hodinách. Bohužel ji po necelé hodině vzbudila noční můra. "Jenom sen." řekla a otřela si orosené čelo. Podívala se na Sasukeho digitální budík, když na něm uviděla 3:15 zastavil se ji dech a rychle se znovu schovala pod peřinu. Snažila se usnout, ale pokaždé když zavřela oči uviděla děsivé scény s filmu a tak vstala a přešla k Sasukemu.

Klekla si a zašeptala: "Sasuke."

Nic.

Trochu hlasitěji řekla: "Sasuke."

Nic.

Zatřásla s jeho ramenem: "Sasuke!"

Nic.

"Taky bych chtěla mít tak tvrdé spaní." řekla a vlezla za ním do postele, v momentě byla tuhá.

Příběh IY
1.čast
"Hlavně se nehádejte…" řekla Sango a ještě jednou jim zamávala. "Ano, abyste se náhodou nezabili navzájem." Dodal Miroku. "Nebojte, budeme se snažit, teda aspoň já." Řekla a hodila po Inu Yashovi varovný pohled. "Co na mě tak zíráš?" obořil se na ní a raději skočil do studny. Kagome svým přátelům zamávala a vskočila za Inu Yashyou. Ani ne za minutku se ocitli v Kagomině světě. "Jsi si jistý, že tu chceš zůstat?" zeptala se Kagome, když se blížili k jejímu domu. "Mě je to jedno, ale kdybych zůstal na druhé straně, nejspíš bych se zase musel porvat s nějakým démonem a to už mě nebaví, taky si potřebuju oddechnout, už tam toho mám plný zuby." Mávl rukou směrem ke studně, odkud přišli. Kagome jen zavrtěla hlavou. "Mami, jsem doma!" křikla, ale dům byl podivně tichý. "Hm…." Přistoupila k lednici a ztrhla vzkaz, který na ní visel. "Mamka a děda jeli na nějakou výstavu bonsají, vrátí se až pozítří a Souta zase spí u svého kamaráda, máma píše, že by mi tu stejně byl na obtíž." Zasmála se, byla ráda, že je konečně zase jednou doma sama a že navíc nemusí dávat pozor na bratra. Pak se zarazila. "No jo." Poškrábala se na hlavě. "Ale já tady vlastně nejsem sama." Řekla neurčitě, ohlédla se, ale Inu Yasha už s ní v kuchyni nebyl. Protočila oči v sloup, to byl jeho styl, vždycky bez varování zmizet. Vyšla nahoru do svého pokoje, otevřela dveře a strašně se lekla, protože na okně seděl Inu Yasha a překvapeně mrkal. "Co tu děláš?! Tohle je můj pokoj, moje soukromí, mohl jsi mi říct že sem jdeš nebo ještě líp, mohl jsi se zeptat, jesli sem můžeš!" řekla pohoršeně, Inu Yashu to nijak nevzalo. "Feh, co ty to bys tu měla jaký soukromí? Co myslíš že bych tu mohl vidět tak zajímavýho?" Řekl s pochybným výrazem na tváři. "Feh, to je jediný co umíš říct, feh, co já vím, co bys tu mohl vidět? Spoustu věcí, který bych si nejraději nechala pro sebe!" Inu Yasha udělal uražený výraz. "Jak kdyby mě něco takovýho zajímalo." Řekl a raději vlezl oknem dovnitř. "Když ti tak vadím, tak můžu jít klidně pryč, i tenhle tvůj svět je dost velkej na to, abych se mohl někde v klidu vyspat." Řekl odměřeně a prošel kolem ní zase zpátky dolů. Kagome se zamračila, že to vždycky musí skončit takhle, copak se s ním nedá rozumě mluvit?! Převlékla se do domácího a sešla dolů, našla Inu Yashu jak upřeně zíral na zapnutou televizi. "Co tam vidíš?" ptala se nevěřícně. Sedla si vedle něj na pohovku a málem z ní spadla. "Co to je?!" zařvala a začala lovit zpoza sedačky ovladač. Inu Yasha zvedl jedno obočí. "A to se ptáš mě? Tohle je tvoje, ne moje.." řekl a dál se díval, načež Kagome konečně ovladač vylovila a vypnula televizi. Inu Yasha zavrčel a naštvaně se na ní podíval. "Proč jsi to vypla?" mračil se, jak to uměl. "Na tohle se přece normální slušní lidé nedívají!" řekla a založila ruce v bok. "Jo? Tak proč to máte doma v televizi?" zeptal se a začal se naštvaně koukat úplně jiným směrem, než stála Kagome. "To já nevím, já to neovlivním, prostě to tam někdy je, ale u nás doma se na to nikdo nekouká! Je to úchylné a…." neměla Kagome slov. "No jasně, jasně." Mával Inu Yasha rukou. "Jednou za čas něco zajímavýho a ona říká, že je to neslušný." "Ale já mám pravdu, je to vhodný až…. Od 18-ti let, abys věděl!" Inu Yasha se na ní podíval jako na idiota. "Ale mě je daleko víc než 18 let, vždyť jen na stromě jsem visel 50 let!" řekl nabručeně. "Jo? Ale to se nepočítá!" řekla a šla televizi vypojit u ze zásuvky. "Počítá, závidíš, že je ti 15 a že se na to nesmíš koukat!" řekl Inu Yasha a nasadil výraz alá: A máš to! "Já a závidět?! Není o co stát, já se na porno dívat nepotřebuju, na to se dívají jen úchylové!" řekla zhnuseně a už toho měla tak akorát dost. "Chceš snad říct, že jsem úchyl?!" "Jo, přesně to chci říct." Řekla a ukázala na něj prstem. "Inu Yasho, tohle jsem si o tobě opravdu nemyslela, že zrovna tebe bude zajímat nepřístupný pořad." Řekla a chtěla odejít. "Nezapomeň, že pro mě je už přístupný." "Není! 50 let na stromě se nepočítá a nevymluvíš mi to! Vždyť jsi tam těch 50 let spal, to se vážně jako část života nepočítá." Řekla a tentokrát už raději zamířila do svého pokoje. Inu Yasha tam takhle seděl ještě půl hodiny, protože hrdost mu nedovolovala za Kagome přilézt, ale nakonec se rozhodl, že za ní zajde. "Kagome?" otevřel dveře. "ÁÁÁÁÁÁ, OSUWARI!!!!!!!!!!!" a Inu Yasha se ani nestihl vzpamatovat z šoku, z toho, co viděl a už byl na zemi.

2. část
Kagome se zlostně přiřítila ke dveřím a zabouchla Inu Yashovi před nosem. Jejich další debata probíhala skrze zavřené dveře. "Inu Yasho! Nevíš, že se klepe, než se vstoupí do místnosti?! Tohle je strašný, kolikrát už se tohle stalo!" ječela a rychle sbírala nějaké oblečení, Inu Yasha jí totiž do pokoje vlezl právě ve chvíli, kdy si sundávala podprsenku. "Ale to jsou nehody!" obořil se na ní. "Nehody?! Nehody nejsou náhody, to bys měl vědět! Přijde mi, že mě šmíruješ, perverzáku!" "Cože?! Tak já jsem perverzák?! Určitě stojím o to vidět tě pořád nahou! Feh!" odfrkl si.¨ "Říkej si co chceš." Řekla a otevřela dveře, takže Inu Yasha jí spadl po zádech do pokoje, protože byl o ty dveře opřený. "Kde míníš spát?" zeptala se jen tak mimochodem. "Mě je to jedno, kdekoliv, kde na mě nebude pořád někdo řvát." Šlehl po ní naštvaným pohledem. Pak se začal tvářit ublíženě. "Ale přece musíš uznat, že …" zarazila se, Inu Yasha se na ní najednou díval úplně jinak. "Co je?" zeptala se potichu. Inu Yasha na ní hlěděl, ale nakonec řekl jen "Nic" a odvrátil pohled. Zavřela dveře a sedla si na postel, Inu Yasha si sedl na okno. "Když se zrovna nehádáme, nejsou ty společný chvilky tak špatný." Řekla svoji myšlenku nahlas. Inu Yasha se na ní překvapeně podíval. "Máš pravdu, můžu…" ukázal na postel, Kagome přikývla, Inu si sedl vedle ní až postel trochu vrzla. "Jsi dost těžkej, pode mnou ta postel nikdy nevrzla." Nastala pak chvíle ticha, během které Kagome přemýšlela. "Inu Yasho." Odhodlala se nakonec. "Hm?" otočil se k ní. "Můžu se tě zeptat na něco---osobního?" řekla vážně, Inu Yasha nasadil lhostejný výraz. "Klidně." Ale okamžitě stočil pohled stranou. "Ty a Kykio---no, měli jste spolu, někdy---něco?" nedokázala se zeptat normálně, bylo to velmi těžké. Inu Yasha se na ní zadíval, zrovna tuhle otázku nečekal. "Myslíš, jestli jsme spolu někdy spali?" Kagome přikývla, bylo to zvláštní, slyšet tuhle otázku zrovna od Inu Yashy, nikdy ho neslyšela mluvit o něčem takovém. "Vlastně, jo." Řekl popravdě a začal se dívat někam úplně mimo Kagome. Najednou v něm Kagome přestala vidět toho tvrdohlavce, nemožného psího polodémoního puberťáka, který se s ní co chvíli hádal. Vždycky si myslela, jak se chová dětinsky, ale na rozdíl od ní, už někoho měl. Doslova. A co umím já? Pomyslela si sebekriticky. Maximálně pořád někoho peskovat a poučovat. Inu Yasha není malý, i když se tak někdy chová. Navíc, v některých věcech, je i zkušenější. Nejsem tu ta paní nejchytřejší, ne, Inu Yasha je možná stejně tak rozumný jako já, jen to není moc vidět. Není snad vyspělejší než já? On už spal s dívkou a já? Já nic, v některých situacích se chovám skoro jako nějaká stará panna! Přeháním! Kagome chvíli mlčela--- "Nikdy mě nenapadlo, že jsi už někoho měl." Řekla a dívala se pod vlastní nohy. Najednou si byli tak blízcí jako ještě nikdy. Tohle bylo dost osobní téma a ona se tu o tom vybavovala zrovna s Inu Yashou! "Kagome, ty jsi ještě nikoho neměla, že?" zeptal se opatrně. Podívala se mu do očí a málem přestala dýchat. Viděla v nich něco, co tam ještě nikdy dřív nespatřila., snad nabídku---- "N-n-ne, neměla." Řekla a odvrátila pohled. Inu Yasha si poposedl těsně k ní. "Kagome, ale i když pro mě to bylo poprvé s Kykio, Kykio už je něco, co jsem pohřbil. Nerad vzpomínám na minulost." Řekl, chytil ji za bradu a natočil si jí k sobě. "Kagome, to co bylo je pryč, a to co je teď…."nechal ty slova vyznít do ztracena. Políbil ji, Kagome se nebránila. Není tohle to, co si vždycky tolik přála? Zažít vážného Inu Yashu, být si s ním hodně blízká…. "Kagome, já tě miluju." Řekl náhle a Kagome se zatmělo před očima. Na tohle tak dlouho čekala, najednou v Inu Yashovi viděla někoho jiného nebo z něj jen chtěla mít někoho jiného? Bylo to jedno, ale teď byl takový, jakého si ho přála zažít. "Inu Yasho…." Řekla a hlas se jí třásl. "Kagome, odpusť mi všechno co jsem ti kdy udělal, všechno co jsem ti kdy řekl, odpusť mi všechno v čem jsem tě kdy zklamal…." Řekl a objal ji. Nemohla uvěřit tomu, že ještě před chvílí se hádali jako malé děti a ani ne o pár minut později ji Inu Yasha vyznává lásku----splnil se jí její druhý největší sen a ten první---ten se jí možná splní dnes v noci.

3.část
"Někdy se umím chovat jako totální idiot." Řekl sklesle. "To ano, ale důležitý je, že si to umíš přiznat." Řekla a opřela se o něj. "Kagome----." Podíval se na ní. "Já už to nevydržím, vždycky když jsme byli sami, něco se semlelo, ale teď-je tu klid, nic se nemůže stát, jsme tu sami, v tvém pokoji a já ---." Nastala dramatická pauza. "Tě chci." Řekl nakonec. Kagome ho chytila za ruku. "Já tebe taky." "Ne třeba dalších slov." Řekl Inu Yasha. Jednu ruku jí dal na pas, druhou jí vjel do vlasů, začal jí líbat, nejdříve jemně, ale potom čím dál víc nabíral na hloubce a vášni. Jednu ruku jí dal pod hlavu, druhou prozkoumával její tělo. Poznával na ní každý detail, ona se ze začátku moc nezapojovala, ale po chvíli mu vše začala oplácet. Nějakou náhodou zabloudila k jeho uším, hrála si s nimi, vlastně takhle přišla na jednu z Inu Yashových erotogenních zón. Sundal jí tričko, ona jemu košili. Všechny zábrany byly rázem ty tam. Pohrával si s jejími ňadry, zapojil jazyk-s ním to uměl velmi dobře, možná za to mohlo i to, že byl psí polodémon. Po pár minutách už všude kolem Kagominy postele leželo jejich poházené oblečení, místností se rozléhalo hlasité funění-to měl na svědomí Inu Yasha, Kagome byla vesměs potichu. "Kagome?" zeptal se neurčitě, když měla na sobě jen kalhotky. Kagome nebyla schopná slova, jen kývla, sundal jí je a odhodil kamsi za sebe. "Kagome, jak jednou začnu, už se nedokážu zastavit, budu se snažit, aby tě to nebolelo, ale--." Kagome ho rázně utnula. "Dělej." Řekla pevně rozhodnutá. Vnořil se do ní, zatnul jí drápy do ramen, jí to vůbec nevadilo, právě naopak, ještě víc ji to vzrušilo. Inu Yasha se v ní začal pohybovat, nejdřív pomalu, ale pak zrychloval, nebral na vědomí ani to, jak Kagome křičela. Démon v něm se dral kupředu a lidskou část svého JÁ nechával daleko za sebou. Teď pro něj bylo nejdůležitější jeho vlastní uspokojení, měl jasný cíl, jeho boky se pohybovaly v nejrychlejším rytmu, v jakém mohly, Kagomin křik se z bolestivého změnil na slastný. Inu Yasha přestal vnímat všechno kolem sebe, teď byl jen on a Kagome, přesto slyšel Kagomin křik jakoby z velké dálky. Cítil, že brzy už to přijde, nevěděl, jak je na tom Kagome, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Démonní instinkt, démonní pud ho hnal kupředu. Funěl jako při maratónu, Kagome už jasně cítila, že Inu Yasha každou chvílí dosáhne vrcholu, ona sama na tom nebyla jinak, avšak k jejímu dosažení vrcholu by musel Inu Yasha vydržet ještě o trochu déle. Prohnul se, zatnul jí drápy do ramen tak, až jí začala téct i krev a hlasitě zhluboka zavyl. Kagome se lekla, ale také jí náhle došlo, že Inu Yashovo vytí můžou slyšet sousedi a mohli by se podivit, co se u ní doma děje. Nedej bůh, mohli by se zeptat paní Higurashi, až se vrátí, co se v domě dělo--- "Inu Yasho!" křikla. Ten už jen dovýjel. "Co?" jakoby se probudil s transu. "Kagome!" lehl si na ní skoro celou vahou a hlasitě oddechoval. "Inu Yasho, co to bylo?" ptala se vážně. "Co co bylo?" zeptal se, jakoby se ještě před chvílí nic nedělo, jakoby právě teď přišel jen tak na návštěvu. "To vytí!" řekla s vystrašeně. "Jo ty myslíš moje vytí… nemohl jsem si to odpustit, neovládl jsem se, musel jsem všem psům v okolí sdělit, co jsem v sobě dusil." Kagome nechápavě pozvedla jedno obočí. "To člověk nikdy nepochopí, nemůže." Mávl rukou. "Hm." Řekl zamračeně. "Inu Yasho, v jednu chvíli---mi přišlo, jakoby jsi byl někde daleko ode mě. Přirovnala bych to k tvé proměně v démona." Řekla neurčitě a zamyšleně. "Kagome, tohle už neřeš, v některých ohledech mě ještě docela neznáš, to si musíš přiznat. Mno a jestli jsem byl moc---bezohledný, tak se omlouvám, ale chci říct, se mnou je to tak trochu něco jiného než s normálním člověkem, někdy si připadám jako rozdvojená osobnost. Člověk ve mně mi většinou radí správnou věc, ale démon ve mně bývá někdy silnější a doslova ho překřičí. Pak někdy dělám věci, které bych normálně udělat nechtěl."Řekl sklesle. "Inu Yasho, ať už je to s tebou jiné než s normálním člověkem nebo ne je mi to úplně jedno, já jsem ráda, že poprvé to bylo s tebou. Já nikoho jiného nechci." Řekla rozhodně. Inu Yasha nasadil lehký, nejistý úsměv. "Kagome, ze všech lidí na světě mě takového, jaký doopravdy jsem viděla a chápala jen má matka, ty a Kykio." Řekl to poslední slovo opatrně. Kagome přikývla. "Ale Kykio už pro tebe opravdu neznamená tolik co dříve, nebo ano?" zeptala se nejistě. "Znamená pro mě mnohem míň než dřív, ale není mi úplně ukradená. Kagome, ale chci abys věděla, že teď jsi na prvním místě ty." A potom si usnuli v náručí.

4.část
a taky poslední Kdosi váhavě zaklepal na dveře pokoje. "Kagome?" ozval se nejistý hlásek a když se dlouho nic neozývalo, vstoupil do Kagomina pokoje. "Kagome!" vykřikl leknutím a Kagome se prudce posadila, přímo ze spánku. "Co?" promnula si ospale oči a když viděla svého mladšího bratra a uvědomila si, ž eje stále nahá, rychle se přikryla. "Co tu děláš?!" vykřikla se zpožděním. "Kde máš pyžamo?" zeptal se překvapeně Souta, rudý až za ušima. "Co tě to zajímá?! Hlavní je, že jsi bez zaklepání vtrhl do mého pokoje!" ječela Kagome, teď už důležité části těla bezpečně zakryté peřinou. "Ale já klepal!" řekl důrazně. "Že jsem nic neslyšela!" řekla Kagome a najednou se začala nervózně rozhlížet po pokoji, jakoby něco hledala, taky že ano-Inu Yashu. "Když jsi tak tvrdě spala, tak jsi to nemohla slyšet, já se jen chtěl zeptat, jestli může Keitaro spát dneska u nás, když jsem u něj včera spal já." Řekl nabručeně Souta. "Mě je to jedno, hlavně už padej z mýho pokoje!" řekla a ukázala na dveře. Souta odešel jako zpráskaný pes, rozhodně nechtěl svou sestru vidět takhle… a neměl rád, když se na něj zlobila, ale musí přece vidět, že on za nic nemohl! Byla to jen nehoda…. Pomysle si. "Inu Yasho?" zeptala se nejistě Kagome, když v pokoji osaměla. Nikde dikdo, pokoj byl tichý. "Kam mohl zmizet a hlavně kdy? Proč mě nevzbudil? A kdy odešel?" ptala se nahlas sama sebe, byla zklamaná, ale na druhou stranu byla ráda, že je Souta neviděl spolu v posteli… Vstala a raději se co nejrychleji oblékla. Ještě jednou hledala Inu Yashu, ale nikde v domě ho nenašla. "Hm, Souto, nemohl bys u Keitara zůstat i dneska? Já bych ráda odešla…." Vrtěla se Kagome, když se Souty ptala. "Mno, opravdu můžu?" a když Kagome přikývla, souhlasil. "Ale pak ho pozvu k nám taky aspoň na dvě noci." Řekl a kagome řekla jen "Jasně." Doprovodila Soutu k jeho kamarádovi, poprosila maminku Keitara, jestli by ještě jeho bratra nepohlídala a ona nadšeně souhlasila. Byla to moc hodná paní a měla ráda děti, měla jenom Keitara, ale moc ráda se dívala na to, jak si její syn hraje ještě s nějakým jiným dítětem. Kagome spěchala, nemohla se dočkat, až se zeptá Inu Yashy, proč se tak záhadně vypařil. Proskočila studnou, vylezla na druhé straně a ani ne za hodinu už našla Shippa. "Ahoj Shippo." Řekla zadýchaně. "Kagome!" zakřičel malý lišák a vrhl se jí kolem krku. "Neviděl jsi Sango a Miroku?" ptala se naléhavě. "Viděl, ale teprve dneska ráno, vyhodily mě, prý ať nedolejzám." Řekl sklesle. Kagome ho přišlo líto. "Teda ti jsou zlí." Řekla chápavě. "A Inu Yashu jsi viděl?" ptala se jen tak mimochodem. Shippo zavrtěl hlavou a zvědavě Kagome sledoval. "Vždyť byl s tebou ne?" ptal se a vypadalo to, že ho moc zajímá, co se zase mezi nimi dvěma stalo, Shippo si myslel, že se zase pohádaly. "Pomůžeš mi ho najít?" Shippo rychle souhlasil a tak se vydali na průzkum. "Nikde tu Inu Yashu necítím." Řekl zamyšleně Shippo. Kagome si nahlas povzdechla. "Au!" zavřeštěl Shippo. "Au!" a znovu, někdo po něm hodil už dva kameny. "Au! Au! Au! Au! Au! Au!!!!" ječel a pobíhal sem a tam, někdo ho doslova zasypával kamennou palbou. "Kagome!" ječel a zmizel za křovím, jeho křik utichal, až se ztratil úplně. "Inu Yasho?" zeptala se vědoucím tónem a zamračená Kagome. "Ano?" vylezl Inu Yasha z křoví, na tváří american úsměv a sklepával ze sebe suché listí. "Osuwari." Inu Yasha chudák spadl přímo na hubu, tohle od Kagome nečekal. "Tohle jsi mu dělat nemusel" řekla vyčítavě. Inu Yasha se škodolibě zasmál. "Kdyby nás ten malej …." "Osuwari." Řekla suše a šla dál. "Co jsem zase udělal?!" vztekal se, když vstal a doběhl jí. "Vím jak jsi mu chtěl říct, nevím, proč musíš mít tajnosti zrovna před Shippem, tohle by jsi mu snad říct mohl ne?" "Feh, zase by měl ty hloupý fětský narážky." Odfrkl si Inu Yasha. Čísi oči se zablýskly v křoví. "A Inu Yasha miluje Kagome a Inu Yasha miluje kagome!" ječel Shippo a skákal až mu liščí ocas létal nahoru a dolů. "Grrr." Načež ho Inu Yasha praštil pěstí po hlavě. "Osuwari rekla kagome.

Závoj tajomstva
Celá krajina bola zahalená rúškom hmly. Lúka bola rosou nasiaknutá a vtáky už neštebotali. Len ona sama tam ležala v kaluži krvi. Telo mala celé premrznuté a oči plné sĺz. Už nevládala. Srdce jej už takmer nebilo a ústa mala celé modré....Letmo z nej len vyliezlo: "Nie....Sosuke....." a po tomto už nevydala zo seba ani hlások.

"Ako je to možné??? Nemôžete ma vyhodiť... ja tú prácu potrebujem!" vrieskal Kyouhei po celej kancelárii.

"Je mi ľúto," odvetila majiteľka múzea, "ale už trikrát sa vám podarilo rozbiť vzácny artefakt. Ste veľmi vzdelaný a svetaskúsený, ale taký grambľavý, až to mraky brzdí. A také škody na pamiatkach si nemôžeme dovoliť...nemám na výber."

"Ani keď vás veľmi pekne poprosím?" nežne sa opýtal a vyzývavo sa k nej priblížil. Nahol sa k nej a hlavu mal asi len päť centimetrov vzdialenú od jej.

Bol to blonďavý vyšportovaný chlapík vysokej postavy so smaragdovo zelenými očami a širokými ramenami. Bolo všeobecne známe, že on je obletovaný ženami a každá by dala čokoľvek, aby sa na ňu aspoň pozrel.

Ale ona nie. Ona nebola taká. Nedbala na to a povedala: "To si nechajte pre niekoho iného...BAKA!...Máte padáka a je to za robenie neprimeraných návrhov..."

PRÁÁÁSK! Dala mu takú facku, že sa zatackal a skoro spadol na zem.

Vyvalil na ňu oči....a pevne zovrel ruky do pästí od zlosti. Tak sa nazúril, že rázne prišiel k nej a násilne jej vtisol bozk na ústa. Ona sa snažila brániť, ale nemohla. Nemala dosť sily. On dlhú chvíľu neprestával.

Keď prestal, povedal: "Toto si zapamätajte, je to naposledy, čo ma vidíte."

A zabuchol za sebou dvere tak silno, že sa okná otriasali. Ona len sedela a nedokázala nič povedať. Len ticho a prekvapene sedela a ešte stále sa nevedela spamätať z toho bozku. Keby sa mala priznať, páčilo sa jej to.

Zatiaľ Kyouhei bol na ceste domov. Prechádzal po ulici a pozoroval okolitý svet. Všetko tam hýrilo životom. Spomenul si, že mu sestra kázala kúpiť novú žiarovku, lebo sa už vypálila. Ale vďaka tomu rozruchu, čo práve zažil, nevedel sa zorientovať, kde je ten obchod. Kráčal ďalej, akoby sa nič nedialo a stále myslel na to, čo sa stalo.

"Aká fiflena, čo si o sebe myslí?" pomyslel si. "Aspoň som sa jej odplatil, hneď jej spadol hrebienok z hlavy." vírilo mu v hlave a začal sa nahlas rehotať. Tak sa rehotal, že sa všetci začali za ním otáčať. Mysleli si, že je to akýsi kripel, mantak alebo čosi takéto. Keď si uvedomil, že to s hlasitosťou trochu (dosť) prehnal, stíchol a radšej sa raz-dva vyparil kade ľahšie. Snažil sa spomenúť, kde by našiel ten obchod s elektrospotrebičmi. No ani za nič si nemohol spomenúť, keď to najviac potreboval. Rozhodol sa, že sa niekoho na to opýta a začal hľadať vhodný objekt.

V duchu si hovoril: "Nie, ten je veľmi starý a isto ma sklerózu." "Ten zas je slepý a predpokladám, že sa nestará o také veci ako je žiarovka." "A tamtá je škaredá a plochá ako doska, tú obídem zďaleka."

A vtom si všimol muža v stredných rokoch s hrubým kabátom na sebe. Vyzeral veľmi milo. Podišiel k nemu a oslovil ho: "Prosím vás, pane, nevedeli by ste mi povedať, kde sa nachádza obchod s elektrospotrebičmi?"

Podivné zakrpatené stvorenie sa za tmavými zaprašenými okuliarami zamračilo a povedalo podráždene: "Ak si si ešte neráčil všimnúť, ja som žena! Vyzerám snáď ako muž? Veď som krásna žena zrelá na vydaj. Ale ty si si to zrejme nevšimol, lebo si nevidíš ďalej od nosa. Ako si si ma mohol pomýliť? Ako by ti asi bolo, keby si ťa niekto pomýlil s chlapom, ha?"

"Však ja som chlap!" rozčúlene na ňu vyprskol a pomyslel si, že to je určite nejaká zakomplexovaná feministka.

" Hahahaaaa...ty že chlap? Nechci ma rozosmiať. Keď ty si chlap, tak ja som potom cvičená opica." rehotala sa na plné ústa.

"No tak to by aj sedelo.. to je skôr uveriteľné." uškrnul sa.

"Čo si tým myslel, ty fagan jeden. Si myslíš, že si nejaký krásavec alebo čo? Ja skôr som žena ako ty si muž."

"No nechci ma rozosmiať...isto som väčší krásavec ako ty.... veď ani prsia nemáš." A začal ju ohmatávať oboma rukami. A vtedy sa hrozne rozčúlila, začala jej vrieť krv v žilách. Postavila sa na jednu nohu a druhu k sebe prikrčila až k bruchu a zdvihla ruky (postoj ako v karate kid). On sa čudoval, že čo to zase majstruje. Pozrel sa dole (ona totižto bola oveľa nižšia ako on) a čakal, čo sa udeje. Z ničoho nič poskočila a kopla ho celou silou do rozkroku. On bol od bolesti celý modrý a váľal sa v kŕčoch na zemi. Stelesnenie zla s pocitom zadosťučinenia povedala: "Na čo vlastne muži existujú? Vôbec nie sú potrební v tomto svete. Sú len navyše. Lepšie urobíš, keď sa budeš správať, vyzerať a tváriť ako žena."

Hodila na neho (ešte stále bol na zemi) rúž a zrkadlo, zvrtla sa na opätku a hrdo s nosom hore odišla.

Všetci okolo neho s opovrhovaním pozerali. Keď ho tá bolesť prešla, rýchlo stamaď zmizol. Veď sa skoro prepadol od hanby.

A dokonca ako keby toho ešte nebolo dosť, zmeškal svoj jediný autobus domov, do vedľajšieho mesta vzdialeného 10 kilometrov. Už sa stmievalo, ale nemal na výber a šiel pešo. Cestou premýšľal, prečo práve on? Všetko nešťastie sa na neho zosypalo v jeden jediný deň. Najprv dostal výpoveď v práci, potom si mysleli ľudia, že je blázon, neskôr ten kopanec (nerád na to myslí, lebo ešte doteraz ho poriadne bolesť neprešla) a nakoniec zmeškal autobus a pri tom všetkom zabudol aj kúpiť tu sprostú žiarovku. Čo horšie sa mu ešte môže stať?

Mesiac už zapadol a vlci vyli na dobrú noc. Všade bol pokoj. Keďže bolo tak veľa hodín, rozhodol sa, že pôjde skratkou, aby bol čo najskôr doma. Jeho sestra sa už o neho určite bála. Vybočil z cestičky a kráčal cez lúku. Krásnu lúku, zelenú ako tráva. Avšak zrazu zazrel niečo červené. Od ľaku stuhol. Priblížil sa a uvidel zakrvavené dievča, celé bledé. Nevedel, čo má robiť....

"Čo sa jej asi mohlo stať?" pomyslel si. Čupol si k nej a zadíval sa na ňu lepšie. Naraz od prekvapenia zbledol a zdesene zašepkal: "To nie je možné...ach......ale veď to je...."

Nečakaná zmena...
Hodila som tašku za dvere a zvalila som sa na stoličku. Bolo ešte svetlo no ja som aj tak dobre nevidela. Aha, zabudla som si prehodiť ofinu z oči. Zopla som si ofinu za uchom a pozrela som sa na seba do zrkadla. Čierna linka okolo očí už nebola tam kde mala byť ale bola skoro po celej mojej tvári. Zostali mi po nej vyschnuté pramene na lícach. Stopy sĺz. Smuné oči dívajúce sa priamo do mojich očí vypadali zúfalo, boli plné plné smutku a beznádeje. To nemôžu byť moje oči. Moje oči tak určite nevyzerajú. Prisunula som sa bližšie, aby som lepšie vydela. Naozaj to boli moje oči. Od minula sa o dosť zmenili. Už v nich nehrala ta šibalska iskra radosti a štastia. Práve naopak, teraz sa v nej usídlili smútok a beznádej. Na Zemi je tolko emócii a pocitov, no aj tak je najviac ludí smutných. Prečo? Táto veta mi už dlho znie v hlave. A tiež je pravda, že ja medzi tých ludí patrím. Snažim sa veriť v to že všetko bude dobré, no nejak to nejde. Postavila som sa a prešla som sa dokolečka po miestnosti. Bola malá ale bola len moja. Pozrela som sa na strop a nahoru pavučín na ňom. Pavučiny vyzerajú tak pekne. Mám ich plnú izbu. Znovu som si sadla na stoličku a prtiahla som sa na nej k počítaču. Zapla som ho a dokedy sa zapol čistila som si líca vlhkým kapesníkom. Drhla som sa tak silno, že mi až líca očerveneli. Po vydrhnutí aspon jedného líca som si pustila emo rádio a počúvala som chaotické pesničky ktoré boli smutne a hlavne plné emócii. Drhla som už aj druhé líce. Pozerala som sa von oknom na západ slnka a tie úžasne farby okolo neho. Posledné lúče. Zrazu som začula známe zvonenie mobilu. Prišla mi sms-ka. Kto na mňa asi tak myslí? Musí to byť niekdo z môjho starého mesta, tu sa so mnou nikto nebaví. Vytahujem z vačku mobil a druhou rukou si stále drhnem líce. -Ryuu....- Povedala som ticho a na mojej tváry sa zjavil letmý úsmev. Ano, hádate presne Ryuu je môj priatel. Teda viac než to je to moj frajer. Ach jaj, bolo nám spolu tak skvele dokedy som sa nemusela odsťahovať. Niekedy sa sama seba pítam: -Musela mama dostať tú novú prácu?- Je síce pravda, že teraz máme ovela viac penazí a aj večší byt, ale, neni to ono. Chýba mi Ryuu. Píše: -Ahooooj láska ako sa mi mojkáš? Vééélmi mi mi chýbaš! Kedy sa tu zastavíš? Alebo sa mám zastaviť ja? Nebude ti to vadiť? No dobre prídem zajtra...čakaj ma o takej 15 na zastávke. Pa Pa láska...- Jéééj, aká krásna sms-ka. Hneď sa mi život zdá krajší. Presne ako sa hovorí aj maličkosť od tej pravej osoby poteší. Hneď som mu odpísala: -No awojik mojenko...Som taka rada, že si si na mňa spomenul. Budem ťa čakať. Velmi sa teším na to keď prídeš. Na chvilku bude všetko tak ako predtím. Ľubkám ťa pa láska.- Vstala som zo stoličky a začala som sa hrabať v skriny, aby so si pripravila to pravé oblečenie na zajtra. Vybala si pásikové čierno biele tričko s nejakou babou na vrchu ktorá mala okolo seba popis: -Nečakaj na mňa, možno čakám ja na teba.- A ešte čierne ryfle s reťazou na boku a vybíjaným opaskom. Ták, už to mám. Sadla som si zas na stoličku pri počítači kde som počúvala pesničky a balila si veci na zajtra do školy. Potom som šla dole pretože ma mama zavolala na večeru. Bolo to dosť čudne, len sme sa na seba dívali a nepovedali sme ani jedno slovo. Ako keby sme boli každá mylšienkami úplne inde. Keď som dovečerala a urobila všetky príkazy od mamy ako napríklad: umy riad, uprac si izbu... Tak som šla spať. Dlho som však nevedela zaspať a tak som sa len dívala do stropu ako po ňom nežne poletujú moje pavčiny, až dokedy som nezaspala.

***Další deň***

Ako vždy som vstala velmi polámaná a uťahaná. Svali ma boleli a oči štípali. Pretrela som si oči a vytiahla z nich ofinu. Niekedy mi viac zavadzala ako bola k úžitku no mne sa páčila. Natiahla som sa a po vykonaní všetkých ranných potrieb som šla do školy. Zas jeden zo smutných nudných dní v škole. Decká sa mi budu zas posmievať za môj výzor. Ale dnešok nebude až taký skazený. Príde on. Ja sa ták teším! Musím mu ukázať mesto a všetky moje nové oblúbené miesta. A ešte kopu dalších vecí. Prišla som do školy, no jasne hneď sa mi všetci začali smiať. Bolo to frustrujúce. Prezula som sa z jedních čínaniek do druhých a šla som do triedy. Hneď prvá hodina je slovenčina. To nam ta škola strašne začína. Nuž čo prežijem to. Prinajhoršom ju prespím. Prespala som ju. Však čo sa budem stresovať? Nie, rače si pospím. Potom a čakalo ešte velmi vela nudných hodín ktoré som sa snažila neprespať, no moje snaženie nebolo asi také účinné lebo hneď po nejakej tej štvrtej hodine som zas zaspala. Zobudila som sa až potom čo zazvonilo, že je už koniec poslednej hodiny. Zbalila som si svoje veci, mierne sa prefackala a utekala sa prezuť. Za chvílku musím ísť na stanicu. Juj, skoro som sa zabila, čo som tak letela na zastávku. Len čo som tam dobehla a vydíchala sa prišiel autobus a s ním aj môj milovaný Ryuu. Vystúpil z autobusu. Vôbec sa nezmenil. Stále mal tie krásne čierne vlasy a tie tajomné oči ktoré sa na mňa dokázali tak nežne pozerať. -Ryuu!-Zakričala som, pustila som taku a vrhla som sa na neho. Tak pevne som ho objala, že som sa až bála, že sa mu niečo stalo. -Chýbal si mi.- Dodala som a pozrela som sa mu do očí. -Aj ty mne.-Povedal ticho, stále sa usmievajúc. -Pod ideme...-Povedala som, odtrhla som sa odneho a šla som si pre tašku a potom zas za ním. -Pod...- Povedala som. Chytila som ho za ruku a tahala som ho na námestie. -Musím ťa tu trochu povodiť.- Povedala som tahajúc ho ku fontánam. -Pozri toto su naše fontány. No niesu pekne?- povedala som ukazujúc na fontány za mnou. -Ano, sú prekrásne, ale ja poznám aj niečo krajšie.- Odpovedal a pozrel sa na mňa. -Čo?- Opítala som sa začudovane. -Tvoje oči.- Povedal kludne a pokojne, usmievajúc sa. Pristúpil ku mne, dal mi ruku pod vlasy a pobozkal ma. Zavrela som oči a vychutnávala som si tú chvílu ktorú som už tak dlho nezažila. Chcela som aby ta chíla trvala večne, no to sa nedalo. Po chvilke sme sa od seba odtrhli a ja som ho chytila za ruku a tahala zas na dalšie miesto. Všetko bolo take krásne a dokonalé. Pritiahla som ho až za mesto, naštastie to nebolo daleko. K jednému z velkých múrov čo lemovali mesto. Vyliezla som hore a on potom za mnHompálala som nohami a dívala sa na neho. -Prepáč ale už budem musieť ísť...-Povedal a smutne sa na mňa pozrel. Zoskočil z múru a ja za ním. -To je škoda.- Povedala som. Prehodila som tašku a viedla som ho zas na stanicu. Mlčali sme celú cestu. Ale to nevadi veď sa aj hovorí zamilovaní vela slov nepotrebujú. Potom som s ním ešte čakala na zastávke dokedy neprišiel autobus. Vtedy sa na mňa milo usmial úsmevom zvaným: "Bude to dobré" Potom podišiel ku mne, dal mi ešte jednu velku pusu a nastúpil do autobusu. Mávala som mu dokedy sa mi nestratil z dohladu. Potom som prila domov a všetko bolo ako čera až na pár vecí. Neplakala som, bola som štastná. Snáď prvý krát za posledné dva mesiace.

***Po týždny***

Ryuu sa mi už celý týžden neozval. Je to hrozné. Celý môj svet sa mi začína rúcať pred očami. Už sa mi nechce zmývať roztečenú riasenku keď prídem domov, znášať nadávky spolužiakov a spolužiačiek. Nechce sa mi počúvať neustále karhanie mojej mamy. Život sa mi už nezdá byť taký skvelí ako predtím, ale nechcem sa zabiť alebo niečo take. Chcem sa byť dalej, aj keď budem musieť znášať vetko to trápenie sama. Prešla som cez chodbu a vošla som do triedy. Ako vždy na mňa vetci pozreli z odporom a znechutením. Ako môžu byť taký krutý? Sadla som si do lavice opravila som si náramki a návleky na rukách a prichystala som sa na hodinu. Na hodinu prišla naša triedna s novým študentom. Priviedla ho pred tabulu a predstavila ho. Zatajil sa mi dych. Môže to byť pravda? Je to Ryuu? -Prišiel k nám študovať nový študent volá sa: Ryuuzaki Akamichi. Pochádza s toho istého mesta ako ty Yullia. Nejaký tvoj známi?- Povedala a pozrela sa pri tom na mňa. Postavila som sa a odpovedala som. - Ano je to môj blízky známi pani učitelka.- Pozrela sa na mňa a potom na neho a znovu hovorila: -Tak to je dobre aspoň tu nebudeš sama v každom prípade máš za úlohu mu to tu všetko ukázať.- Po tomto príhovore ešte ukázala Ryuumu nech si sadne pri mňa a potom odišla. -Prepáč, že som ti to nenapísal ale chcel som ťa prekvapiť.- Povedal. -To nevadí. Podarilo sa ti to.- Usmiala som sa na neho. Už bude všetko ovela lepšie...Určite viem to. Povedala som si pre seba. A naozaj všetko už lepšie bolo. O niekolko rokov sme sa vzali a žili sme si spolu pokojný a štastný život.

Kajo
Kamarád
Kamarád
Uživatelský avatar

 
Příspěvky: 100
Registrován: úte 06. dub 2010 4:12:45
Podpora: Tento uživatel zatím nepodpořil naše fórum.

Re: Naruto 5 Dilu :D

PříspěvekodKajo » ned 23. kvě 2010 13:35:03

Kajo píše:Nová cesta 5: Incident v koupelně aneb Sakura se učí
Obrázek
"Máš tam doufám místo."

"No..." Sasuke se zamyslel, nemohl matce říct, že s posledních sil naházel všechno oblečení do šuplíků, které jen tak tak zavřel. "Pokusím se tam nějaké udělat."

"Výborně. Až se nasnídáš můžeš to udělat."

"Eh?"

"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek."

"Dobrá, nebudu se hádat." řekl a odešel udělat, to, co po něm matka chtěla.

****************************************************************************************************

Večer:

"Už je pomalu čas si lehnout, ale nejdřív se všichni okoupejte. Náš host půjde první."

"Fajn." řekl Sasukeho starší bratr, Itachi.

"Musím si už jít lehnout? Vždyť zítra máme volno, takže..."

"Musíš a neodmlouvej. Máš za dnešek už dost hříchů."

"Fajn. Mimochodem, jak se má okoupat, když ani neumí používat sprchu."

"Zatím co ses ty snažil z toho smetiště udělat opět pokoj, všechno jsem ji vysvětlila."

"Aha."

"Sakura, funcionar me lavar como primer." (Sakuro, běž se umýt jako první.)

"Bueno." (Dobře.)

Sakura si to namířila do koupelny a Sasuke šel do pokoje. Když vešel všiml si, že na jeho posteli leží kimono. "Mami, to kimono je na co?"

"To jsem Sakuře dala na spaní."

"Zdá se, že ho tady zapomněla." povzdechl si a vydal se s kimonem v ruce ke koupelně. Přiložil ucho ke dveřím a zapouslouchal se, když slyšel téct vodu, vstoupil dovnitř. Šel k pračce, která se nacházela vedle sprchového koutu a položil na ni kimono. Jenže když si chystal odejít, podjeli mu na Sakuřiných věcech nohy a on spadl. Sakura, která slyšela tu ránu, jak Sasuke spadl, zavřela kohoutky a otevřela dveře. "Sasuke?"Sasuke zčervenal, stála před ním jak jí Pán Bůch stvořil. "Estás en order?" (Jsi v pořádku?)

"S-si e perdón." řekl a utekl s koupelny. (Ano a promiň.). Opřel se o dveře, které zavřel a myslel si, že se nic horšího nemůže stát, jenže....

"Sasuke!"

"M-Mami?

"Cos tam dělal?! Šel si šmírovat, co?"

"Ne, nic jsem neviděl. J-Já...Já jsem ji tam jen šel zanýst kimono."

"A vzal sis suvenýr, co?" řekla a dívala se na jeho pravou nohu.

"O čem..." Sasuke sledoval její pohled a uviděl na své noze zaháklé Sakuřiny kalhotky. "To není jak si myslíš." řekl a sundal si je z nohy, najednou se za ním otevřely dveře a v nich stála Sakura.

"Sasuke, como sí me..." (Sasuke, asi si mi...) zarazila se uprostřed věty, protože si všimla co má v ruce, vytrhla mu je, poděkovala a odkráčela do pokoje.

"Vidíš? Ona vůbec neví vo co go."

"Ještě že tak. Vem si pyžamo a běž se taky osprchovat."

"Ano, madam." šel si do pokoje pro pyžamo, když otevřel dveře zastihl zrovna Sakuru jak si skládá věci do jedné ze zásuvek co ji uvolnil. Když vešel, usmála se na něj a on raději rychle popadl pyžamo a letěl do koupelny.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezi tím co se Sasuke v koupelně pokoušel schladit pod proudem studené vody:

"Mikoto-san?"

"Si, Sakura?"

"Por qué Sasuke encendido, pronto desaparecer por bano con tal que me ver nudo?" (Proč Sasuke celý rudý rychle zmizel z koupelny když mě viděl nahou?)

"Prej nic jsem neviděl" opakovala si v duchu Mikoto synova slova. "No, aspoň že zmizel.To je polehčující okolnost." Sakuře však řekla: "Por lo mismo dado que te ver nudo." (Právě proto, že tě viděl nahou.)

"Ou. Eso caerse así con estupidez?" (To vypadám tak blbě?)

"No, pero va de eso dado que muchacha nos antes de muchachada no tengo marcar nudo hasta aquí entre ellos no está algo íntimo. (Ne, ale jde o to, že dívka by se před chlapcem neměla ukazovat nahá, pokud mezi nimi není něco intimního.)

"Íntimo? Y eso quién es?" (Intimního? A co to je?)

"Pues..." (No...) Od odpovědi ji zachránil Sasuke, který vyšel z koupelny.

"Tak dobrou, mami."

"Dobrou." pak se otočila k Sakuře. "Acaso hay veces que este díalogo conclucíon, pero mientras, buenas noches, Sakura." (Možná někdy tento rozhovor dokončíme, ale zatím zatím, dobrou noc, Sakuro.)

"Buenas noches." (Dobrou noc.)

Když oba ulehli do svých postelí, Sasuke tedy na zem a Sakura do jeho postele, řekl Sasuke: "Buenas noches, Sakura." (Dobrou noc, Sakuro.)

"Buenas noches, Sasuke." (Dobrou noc, Sasuke.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den o 1 2 odpoledne:

"Ahoj, tak mi jdem." řekl Sasuke, vzal Sakuru za ruku a táhl ji směrem k Narutovi. Blok před Narutovím domem uviděl Sasuke vycházet ze supermarketu své kamarády ze školy. "Sakra." Rozhlížel se, kde by se mohl co nejrychleji schovat, zahlídl postranní uličku kde stály popelnice. "Nedá se nic dělat, musím se objetovat." Bleskurychle tam zatočil a spolu se Sakurou se schovali za popelnice. Počkal až přejdou, pak vykoukl z uličky jestli je vzduch čistý. Vydechl si, vyšli z uličky a pomalým krokem se vydali k Narutovi.

Bohužel měl tu smůlu, že ho kluci přece jen zahlkédli a všechno to bylo díky Shikamarově nešikovnosti, když chtěl nakopnout plechovku, o kterou zakopl. "Tý jo, támhle je Sasuke a drží se za ruku s nějakou holkou." Všichni se otočili, aby viděli jestli si z nich Shikamaru nedělá blázny.

"Ty vole, fakt." řekl Gaara.

"Líbí se mi její nohy." prohlásil Lee.

"Je celá hezká." řekl jim Shikamaru. "Myslím, že nám Sasuke bude mít co vysvětlovat."

"Proč?" zeptal se ho Neji.

"Protože ještě nedávno říkal, že žádnou holku nechce."

"Jo tak."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

U Naruta:

Sasuke zaklepal na dveře a po pár minutách mu otevřel dobře naladěný Naruto. "Ciao Sasuke, Sakuro.

"Jo. Ciao."

"Ciááá."vydala ze sebe, protože ji Sasuke zatáhl dovnitř, pak vystrčil hlavu ven a rozhlédl se na obě strany.

"Můžeš mi vysvětlit co to zase děláš?" zeptal se ho Naruto

"Když jsem šel k tobě, viděl jsem kluky. Jsem si jistý, že mě nezahlídli, ale přece jenom..." rozhlídl se kolem sebe. "Kde je Sakura?"

Naruto se taky podíval kolem sebe. "Jak to mám vědět?"

"Možná je s Hinatou v pokoji." šli se tam tedy podívat, Sakura opravdu byla s trochu rozcuchanou Hinatou v pokoji a o něčem se s ní bavila.

"Teď chápu proč má Naruto tak dobrou náladu." řekl si v duchu a povzdechl si.

"Copak Sasuke, trápí tě něco? Svěř se strýčkovi Narutovi."

"Jdi někam, idiote!"

Obrazek"Ale no tak." okřikla je Hinata.

"Promiň, moje broskvičko. Jen jsem chtěl svýmu kámošovi trochu pomoct." a tulil se k Hinatě.

"To jistě. Spíš jsi to chtěl vědět, aby sis mohl ze mě zase střílet." pomyslel si Sasuke.

"Ehm, Sasuke? Můžu se na něco zeptat?"

"Na co?"

"Proč si zatáhl Sakuru za popelnice?"

"Eh?"

"Sakura by chtěla vědět, protože vůbec nevěděla co se děje."

"Protože jsem viděl kluky z naší třídy, takže..."

"Proctě ji řekni, že Sasukeho Uchihu, chladného idola všech holek nesmí nikdo vidět s holkou, protože by mu to kazilo image."

"To není pravda."

Ať Sasuke říkal cokoliv, Naruto věděl své. "Stáhnul jsem ten pogram, takže můžem začít. Hinato vysvětlíš Sakuře co má dělat?"

"Už jsem ji o tom všechno pověděla."

"Ty jsi užásná."

Sakura si sedla k počítači a Hinata se k ní naklonila. "Con tal que habrás algo clamar, avisar, bueno?" (Když budeš něco potřebovat, zavolej, dobře?)

"Si." řekla a dala se do prohlížení.

Naruto se obrátil k Sasukemu. "Zachvíli budou dávat fotbal, jdem se dívat?"

"Jasně, tohle bude trvat dlouho."

"Hinatko, jdeš s námi."

Hinata se podívala na Sakuru, která nevnímala nic kromě monitoru. "Ale jo." Fotbal ji sice nezajímal, ale pořád lepší dívat se na spocené chlápky běhající po hřišti než na Sakuru zažranou do počítače.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po skončení fotbalu se Sasuke rozhodl jít za Sakurou, protože nejenom, že nebylo nic v telce, ale už ho nebavilo dělat zeď Narutovi a Hinatě, kteří se ke konci fotbalu až podezřele měli. Když vešel do Narutova pokoje, našel Sakuru sedět ve stejné poloze jako když ji tu před dvěma hodinami nechal. Sasuke si lehl na Narutovu postel a říkal si, že se trochu prospí neboť podlaha na které spal byla tvrdá. V okamžiku jak zavřel oči byl tuhej. Asi po hodině se probudil, protože ucítil jak mu někdo třese ramenem. "Co je?" zeptal se rozespale.

"Co mám dělat teď?"

"Najeď ji na internet, Hino. A něco ji tam vyhledej, třeba historii, o vzniku Země, atd." mumlal ze spaní Sasuke a znovu usínal, jenže ho vyrušil něčí smích. "Co je tady směšného."

"Třeba to, že já nejsem Hinata."

"Hm?" Sasuke zamžoural na obličej dotyčné osoby. "Sakuro? Ty mluvíš japonsky."Obrazek

"Já vím. A teď¨bych chtěla na ten internet."

"Dobře." Sasuke přešel k počítači, zmáčkl znak internetu a zobrazila se mu domovská stránka http://www.yahoo.co.jp (ta adresa opravdu existuje). "Koukni, sem napíšeš slovo a tohle zmáčkneš, chápeš?"

"Jo."

"Já si zase na chvíli zdřímnu, kdybys něco potřebovala, tak..."

"Jo, vzbudím tě." řekla bez zájmu, protože už byla ve světě internetu. Sasuke se usmál a šel si lehnout.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O dvě hodiny později ho prozměnu vzbudil Naruto. "Sasuke, vstávej."

"Co se děje tentokrát?"

"Je půl sedmé."

"Tolik? Kruci, musím dom."

"Nezapomeň, že zítra, díky dnu otevřených dveří máme volno."

"Já vím. Ale je divný, že si to ty pamatuješ."

"Kdy je volno si budu pořád pamatovat."

"No jistě."Sasuke si povzdechl, pak se obrátil k Sakuře. "Můžeme jít?"

"Hááái. Ciao, Hino, Naruto."

"Jo, ahoj Sakuro, Sasuke."

Sakura se zastavila, když šli kolem videopůjčovny. "Nepůjdem si něco půjčit?" zeptala se Sasukeho. Obrázek

Nová cesta 7: Opravdu se na to budeš dívat?
Obrázek
"Ale učitelka nám radila. jak nejlíp oblomit rodiče když jsou naštvaní."

"Vážně?

"Jo. Stačí když jim řekneš mám tě rád a oni změknou. Tady byla názorná ukázka."

"Hmmm, zajímavé.

*****************************************************************************************************

Když se oba okoupali zasedli ke stolu a dali se do jídla, které jim Mikoto nachystala. Ani ne po dvou minutách si k nim přisedl Sasukeho starší bratr, Itachi: Sasuke, můžeš mi říct co si provedl mamce, že brečí?"

Než stačil odpovědět, předhonila ho Sakura. "Řekl jí, že jí má rád a ona se rozbrečela a utekla."

"Opravdu?"

"Řekl jsem to jen proto, aby mi přestala nadávat."

"Aha. No a proč jste se zdrželi?"

"Šli jsme do video půjčovny a půjčili si filmy, potom jsme šli do supermarketu a tam jsmesi koupili popcorn, sušenky a kolu." odpověděla za Sasukeho Sakura.

"Hmm a co jste si půjčili?"

"Já Lady a Tramp a Sasuke..?"

"3:15 zemřeš."

"Ale to je..."

"Já vím. A proto jsem to půjčil."

"Hmmm. Tak lady a Tramp, co?" řekl Itachi a posměšně se podíval na svého mladšího bratra.

Sasuke zčervenal. "Phe, člověk se musí někdy obětovatovat."

"O-Obětovat?"

"Hmm?"

"Takže jsem pro tebe opravdu přítěž, co?" zeptala se ho se slzami v očích.

"N-Ne....Tak to není. Já jen..."

"To je lež, hloupí Sasuke."

"C-co..?" ani to nestačil doříc a už mu zbytek Sakuřiny večeře i s miskou přistál v obličeji. Když si sundal misku z obličeje viděl jak Sakura zabouchla dveře jeho pokoje a záměrně za sebou nahlas zamkla.

"Fajn." řekl Sasuke a odešel do koupelky, aby smyl ze sebe zbytky večeře. Když se vrátil jeho bratr mu posměšně řekl: "Zdá se, že dneska budeš muset spát u mě, protože ona těžko pustí."

"To radši zemřu. Dostanu se do pokoje. Jen se dívej."

"Rád."

Sasuke šel do kuchyně a otevřel okno, chtěl vylézt oknem, jenže se pu noha zachytila o parapet a on spadl.

"Jsi v pořádku, Sasuke?" zeptal se ho starostlivě Itachi.

"J-Jo." zvedl se a šel k oknu vedoucím do jeho pokoje. Podíval se přes sklo a viděl, jak Sakura marně bojuje s DVD přehrávačem. Otevřel okno a skočil dovnitř.

"Kruci! Jak to mám pustit." Nadávala Sakura

Protože se pohyboval jako myš, neslyšela ho. Nebylo tedy divu, že se lekala, když za jejími zády promluvil. "Stačí když zmáčkneš tohle tlačítko a ..."

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" zařvala na celé kolo a Sasukemu málem praskly bubínky. "Jak ses sem dostat?! A co tu děláš?!"

"Dostal jsem se sem oknem." a ukázal na otevřené okno. "A právě teď ti radím jak zapnout DVD."

"Ale já nepotřebuju radu." řekla mu tvrdohlavě Sakura

"Tak dobře. Zapni si to sama. No, prosím. Dělej." v duchu dodal "Ty tvrdohlavá palice."

"Taky že jo." opáčila a snažila se to zapnout.

Sasuke jen seděl, díval se na ni a v duchu počítal."Tři, dva, jedna......."

"No dobrá. Zapni to."

"Fajn, dones náš nákup."

"Neříkej mi co mám dělat." vmetla mu do tváře, ale přesto udělala co ji řekl.

Ve čtvrtině filmu už měli sušenky v sobě a oba seděli zažraní do filmu. Když film skončil, Sasuke dal do přehrávače druhý film a řekl Sakuře: "Kdyby mi někdo řekl, že se mi bude docela líbit Lady a Tramp, urval bych tomu dotyčnému hlavu."

"Eh?"

"Dělám si legraci."

"Aha."

"Kdybys, ale někde řekla, že se mi to líbilo, řeknu, že si hnusná lhářka."

"Vážně?"

"Jo." odpověděl a prorotože film začal dodal: "A teď ticho, jo?"

"Hmm."

Sasuke se v klidu díval na film, ale Sakura ho hned na začátku objala. "Copak?"

"Yo temer."

"Eh?"

"Bojím se."

"To nemusíš. Tohle se totiž nikdy nestane. Ale jestli chceš, můžeš mě obejmout."

"Fajn." a udělala co řekl.

Když film skončil a na obrazovce se objevilo: PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI, otočila se Sakura na Sasukeho a řekla mu: "Ty jsi, ale hroznej lhář."

"To ne. Nevěděl jsem to. Ale zas tak děsný to nebylo." řekl, vypnul DVD přehrávač a šel si lenout.

"Nemáš nějakého plyšáčka?"

"Co?"

"Ne. To nic. Zapomeň na to."

"Fajn. Dobrou."

"Dobrou." řekla a schovala hlavu pod peřinu. Narozdíl od Sasukeho, kterému se podařilo - pro ni záhadně - usnout hned, usla až po dvou hodinách. Bohužel ji po necelé hodině vzbudila noční můra. "Jenom sen." řekla a otřela si orosené čelo. Podívala se na Sasukeho digitální budík, když na něm uviděla 3:15 zastavil se ji dech a rychle se znovu schovala pod peřinu. Snažila se usnout, ale pokaždé když zavřela oči uviděla děsivé scény s filmu a tak vstala a přešla k Sasukemu.

Klekla si a zašeptala: "Sasuke."

Nic.

Trochu hlasitěji řekla: "Sasuke."

Nic.

Zatřásla s jeho ramenem: "Sasuke!"

Nic.

"Taky bych chtěla mít tak tvrdé spaní." řekla a vlezla za ním do postele, v momentě byla tuhá.

Příběh IY
1.čast
"Hlavně se nehádejte…" řekla Sango a ještě jednou jim zamávala. "Ano, abyste se náhodou nezabili navzájem." Dodal Miroku. "Nebojte, budeme se snažit, teda aspoň já." Řekla a hodila po Inu Yashovi varovný pohled. "Co na mě tak zíráš?" obořil se na ní a raději skočil do studny. Kagome svým přátelům zamávala a vskočila za Inu Yashyou. Ani ne za minutku se ocitli v Kagomině světě. "Jsi si jistý, že tu chceš zůstat?" zeptala se Kagome, když se blížili k jejímu domu. "Mě je to jedno, ale kdybych zůstal na druhé straně, nejspíš bych se zase musel porvat s nějakým démonem a to už mě nebaví, taky si potřebuju oddechnout, už tam toho mám plný zuby." Mávl rukou směrem ke studně, odkud přišli. Kagome jen zavrtěla hlavou. "Mami, jsem doma!" křikla, ale dům byl podivně tichý. "Hm…." Přistoupila k lednici a ztrhla vzkaz, který na ní visel. "Mamka a děda jeli na nějakou výstavu bonsají, vrátí se až pozítří a Souta zase spí u svého kamaráda, máma píše, že by mi tu stejně byl na obtíž." Zasmála se, byla ráda, že je konečně zase jednou doma sama a že navíc nemusí dávat pozor na bratra. Pak se zarazila. "No jo." Poškrábala se na hlavě. "Ale já tady vlastně nejsem sama." Řekla neurčitě, ohlédla se, ale Inu Yasha už s ní v kuchyni nebyl. Protočila oči v sloup, to byl jeho styl, vždycky bez varování zmizet. Vyšla nahoru do svého pokoje, otevřela dveře a strašně se lekla, protože na okně seděl Inu Yasha a překvapeně mrkal. "Co tu děláš?! Tohle je můj pokoj, moje soukromí, mohl jsi mi říct že sem jdeš nebo ještě líp, mohl jsi se zeptat, jesli sem můžeš!" řekla pohoršeně, Inu Yashu to nijak nevzalo. "Feh, co ty to bys tu měla jaký soukromí? Co myslíš že bych tu mohl vidět tak zajímavýho?" Řekl s pochybným výrazem na tváři. "Feh, to je jediný co umíš říct, feh, co já vím, co bys tu mohl vidět? Spoustu věcí, který bych si nejraději nechala pro sebe!" Inu Yasha udělal uražený výraz. "Jak kdyby mě něco takovýho zajímalo." Řekl a raději vlezl oknem dovnitř. "Když ti tak vadím, tak můžu jít klidně pryč, i tenhle tvůj svět je dost velkej na to, abych se mohl někde v klidu vyspat." Řekl odměřeně a prošel kolem ní zase zpátky dolů. Kagome se zamračila, že to vždycky musí skončit takhle, copak se s ním nedá rozumě mluvit?! Převlékla se do domácího a sešla dolů, našla Inu Yashu jak upřeně zíral na zapnutou televizi. "Co tam vidíš?" ptala se nevěřícně. Sedla si vedle něj na pohovku a málem z ní spadla. "Co to je?!" zařvala a začala lovit zpoza sedačky ovladač. Inu Yasha zvedl jedno obočí. "A to se ptáš mě? Tohle je tvoje, ne moje.." řekl a dál se díval, načež Kagome konečně ovladač vylovila a vypnula televizi. Inu Yasha zavrčel a naštvaně se na ní podíval. "Proč jsi to vypla?" mračil se, jak to uměl. "Na tohle se přece normální slušní lidé nedívají!" řekla a založila ruce v bok. "Jo? Tak proč to máte doma v televizi?" zeptal se a začal se naštvaně koukat úplně jiným směrem, než stála Kagome. "To já nevím, já to neovlivním, prostě to tam někdy je, ale u nás doma se na to nikdo nekouká! Je to úchylné a…." neměla Kagome slov. "No jasně, jasně." Mával Inu Yasha rukou. "Jednou za čas něco zajímavýho a ona říká, že je to neslušný." "Ale já mám pravdu, je to vhodný až…. Od 18-ti let, abys věděl!" Inu Yasha se na ní podíval jako na idiota. "Ale mě je daleko víc než 18 let, vždyť jen na stromě jsem visel 50 let!" řekl nabručeně. "Jo? Ale to se nepočítá!" řekla a šla televizi vypojit u ze zásuvky. "Počítá, závidíš, že je ti 15 a že se na to nesmíš koukat!" řekl Inu Yasha a nasadil výraz alá: A máš to! "Já a závidět?! Není o co stát, já se na porno dívat nepotřebuju, na to se dívají jen úchylové!" řekla zhnuseně a už toho měla tak akorát dost. "Chceš snad říct, že jsem úchyl?!" "Jo, přesně to chci říct." Řekla a ukázala na něj prstem. "Inu Yasho, tohle jsem si o tobě opravdu nemyslela, že zrovna tebe bude zajímat nepřístupný pořad." Řekla a chtěla odejít. "Nezapomeň, že pro mě je už přístupný." "Není! 50 let na stromě se nepočítá a nevymluvíš mi to! Vždyť jsi tam těch 50 let spal, to se vážně jako část života nepočítá." Řekla a tentokrát už raději zamířila do svého pokoje. Inu Yasha tam takhle seděl ještě půl hodiny, protože hrdost mu nedovolovala za Kagome přilézt, ale nakonec se rozhodl, že za ní zajde. "Kagome?" otevřel dveře. "ÁÁÁÁÁÁ, OSUWARI!!!!!!!!!!!" a Inu Yasha se ani nestihl vzpamatovat z šoku, z toho, co viděl a už byl na zemi.

2. část
Kagome se zlostně přiřítila ke dveřím a zabouchla Inu Yashovi před nosem. Jejich další debata probíhala skrze zavřené dveře. "Inu Yasho! Nevíš, že se klepe, než se vstoupí do místnosti?! Tohle je strašný, kolikrát už se tohle stalo!" ječela a rychle sbírala nějaké oblečení, Inu Yasha jí totiž do pokoje vlezl právě ve chvíli, kdy si sundávala podprsenku. "Ale to jsou nehody!" obořil se na ní. "Nehody?! Nehody nejsou náhody, to bys měl vědět! Přijde mi, že mě šmíruješ, perverzáku!" "Cože?! Tak já jsem perverzák?! Určitě stojím o to vidět tě pořád nahou! Feh!" odfrkl si.¨ "Říkej si co chceš." Řekla a otevřela dveře, takže Inu Yasha jí spadl po zádech do pokoje, protože byl o ty dveře opřený. "Kde míníš spát?" zeptala se jen tak mimochodem. "Mě je to jedno, kdekoliv, kde na mě nebude pořád někdo řvát." Šlehl po ní naštvaným pohledem. Pak se začal tvářit ublíženě. "Ale přece musíš uznat, že …" zarazila se, Inu Yasha se na ní najednou díval úplně jinak. "Co je?" zeptala se potichu. Inu Yasha na ní hlěděl, ale nakonec řekl jen "Nic" a odvrátil pohled. Zavřela dveře a sedla si na postel, Inu Yasha si sedl na okno. "Když se zrovna nehádáme, nejsou ty společný chvilky tak špatný." Řekla svoji myšlenku nahlas. Inu Yasha se na ní překvapeně podíval. "Máš pravdu, můžu…" ukázal na postel, Kagome přikývla, Inu si sedl vedle ní až postel trochu vrzla. "Jsi dost těžkej, pode mnou ta postel nikdy nevrzla." Nastala pak chvíle ticha, během které Kagome přemýšlela. "Inu Yasho." Odhodlala se nakonec. "Hm?" otočil se k ní. "Můžu se tě zeptat na něco---osobního?" řekla vážně, Inu Yasha nasadil lhostejný výraz. "Klidně." Ale okamžitě stočil pohled stranou. "Ty a Kykio---no, měli jste spolu, někdy---něco?" nedokázala se zeptat normálně, bylo to velmi těžké. Inu Yasha se na ní zadíval, zrovna tuhle otázku nečekal. "Myslíš, jestli jsme spolu někdy spali?" Kagome přikývla, bylo to zvláštní, slyšet tuhle otázku zrovna od Inu Yashy, nikdy ho neslyšela mluvit o něčem takovém. "Vlastně, jo." Řekl popravdě a začal se dívat někam úplně mimo Kagome. Najednou v něm Kagome přestala vidět toho tvrdohlavce, nemožného psího polodémoního puberťáka, který se s ní co chvíli hádal. Vždycky si myslela, jak se chová dětinsky, ale na rozdíl od ní, už někoho měl. Doslova. A co umím já? Pomyslela si sebekriticky. Maximálně pořád někoho peskovat a poučovat. Inu Yasha není malý, i když se tak někdy chová. Navíc, v některých věcech, je i zkušenější. Nejsem tu ta paní nejchytřejší, ne, Inu Yasha je možná stejně tak rozumný jako já, jen to není moc vidět. Není snad vyspělejší než já? On už spal s dívkou a já? Já nic, v některých situacích se chovám skoro jako nějaká stará panna! Přeháním! Kagome chvíli mlčela--- "Nikdy mě nenapadlo, že jsi už někoho měl." Řekla a dívala se pod vlastní nohy. Najednou si byli tak blízcí jako ještě nikdy. Tohle bylo dost osobní téma a ona se tu o tom vybavovala zrovna s Inu Yashou! "Kagome, ty jsi ještě nikoho neměla, že?" zeptal se opatrně. Podívala se mu do očí a málem přestala dýchat. Viděla v nich něco, co tam ještě nikdy dřív nespatřila., snad nabídku---- "N-n-ne, neměla." Řekla a odvrátila pohled. Inu Yasha si poposedl těsně k ní. "Kagome, ale i když pro mě to bylo poprvé s Kykio, Kykio už je něco, co jsem pohřbil. Nerad vzpomínám na minulost." Řekl, chytil ji za bradu a natočil si jí k sobě. "Kagome, to co bylo je pryč, a to co je teď…."nechal ty slova vyznít do ztracena. Políbil ji, Kagome se nebránila. Není tohle to, co si vždycky tolik přála? Zažít vážného Inu Yashu, být si s ním hodně blízká…. "Kagome, já tě miluju." Řekl náhle a Kagome se zatmělo před očima. Na tohle tak dlouho čekala, najednou v Inu Yashovi viděla někoho jiného nebo z něj jen chtěla mít někoho jiného? Bylo to jedno, ale teď byl takový, jakého si ho přála zažít. "Inu Yasho…." Řekla a hlas se jí třásl. "Kagome, odpusť mi všechno co jsem ti kdy udělal, všechno co jsem ti kdy řekl, odpusť mi všechno v čem jsem tě kdy zklamal…." Řekl a objal ji. Nemohla uvěřit tomu, že ještě před chvílí se hádali jako malé děti a ani ne o pár minut později ji Inu Yasha vyznává lásku----splnil se jí její druhý největší sen a ten první---ten se jí možná splní dnes v noci.

3.část
"Někdy se umím chovat jako totální idiot." Řekl sklesle. "To ano, ale důležitý je, že si to umíš přiznat." Řekla a opřela se o něj. "Kagome----." Podíval se na ní. "Já už to nevydržím, vždycky když jsme byli sami, něco se semlelo, ale teď-je tu klid, nic se nemůže stát, jsme tu sami, v tvém pokoji a já ---." Nastala dramatická pauza. "Tě chci." Řekl nakonec. Kagome ho chytila za ruku. "Já tebe taky." "Ne třeba dalších slov." Řekl Inu Yasha. Jednu ruku jí dal na pas, druhou jí vjel do vlasů, začal jí líbat, nejdříve jemně, ale potom čím dál víc nabíral na hloubce a vášni. Jednu ruku jí dal pod hlavu, druhou prozkoumával její tělo. Poznával na ní každý detail, ona se ze začátku moc nezapojovala, ale po chvíli mu vše začala oplácet. Nějakou náhodou zabloudila k jeho uším, hrála si s nimi, vlastně takhle přišla na jednu z Inu Yashových erotogenních zón. Sundal jí tričko, ona jemu košili. Všechny zábrany byly rázem ty tam. Pohrával si s jejími ňadry, zapojil jazyk-s ním to uměl velmi dobře, možná za to mohlo i to, že byl psí polodémon. Po pár minutách už všude kolem Kagominy postele leželo jejich poházené oblečení, místností se rozléhalo hlasité funění-to měl na svědomí Inu Yasha, Kagome byla vesměs potichu. "Kagome?" zeptal se neurčitě, když měla na sobě jen kalhotky. Kagome nebyla schopná slova, jen kývla, sundal jí je a odhodil kamsi za sebe. "Kagome, jak jednou začnu, už se nedokážu zastavit, budu se snažit, aby tě to nebolelo, ale--." Kagome ho rázně utnula. "Dělej." Řekla pevně rozhodnutá. Vnořil se do ní, zatnul jí drápy do ramen, jí to vůbec nevadilo, právě naopak, ještě víc ji to vzrušilo. Inu Yasha se v ní začal pohybovat, nejdřív pomalu, ale pak zrychloval, nebral na vědomí ani to, jak Kagome křičela. Démon v něm se dral kupředu a lidskou část svého JÁ nechával daleko za sebou. Teď pro něj bylo nejdůležitější jeho vlastní uspokojení, měl jasný cíl, jeho boky se pohybovaly v nejrychlejším rytmu, v jakém mohly, Kagomin křik se z bolestivého změnil na slastný. Inu Yasha přestal vnímat všechno kolem sebe, teď byl jen on a Kagome, přesto slyšel Kagomin křik jakoby z velké dálky. Cítil, že brzy už to přijde, nevěděl, jak je na tom Kagome, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Démonní instinkt, démonní pud ho hnal kupředu. Funěl jako při maratónu, Kagome už jasně cítila, že Inu Yasha každou chvílí dosáhne vrcholu, ona sama na tom nebyla jinak, avšak k jejímu dosažení vrcholu by musel Inu Yasha vydržet ještě o trochu déle. Prohnul se, zatnul jí drápy do ramen tak, až jí začala téct i krev a hlasitě zhluboka zavyl. Kagome se lekla, ale také jí náhle došlo, že Inu Yashovo vytí můžou slyšet sousedi a mohli by se podivit, co se u ní doma děje. Nedej bůh, mohli by se zeptat paní Higurashi, až se vrátí, co se v domě dělo--- "Inu Yasho!" křikla. Ten už jen dovýjel. "Co?" jakoby se probudil s transu. "Kagome!" lehl si na ní skoro celou vahou a hlasitě oddechoval. "Inu Yasho, co to bylo?" ptala se vážně. "Co co bylo?" zeptal se, jakoby se ještě před chvílí nic nedělo, jakoby právě teď přišel jen tak na návštěvu. "To vytí!" řekla s vystrašeně. "Jo ty myslíš moje vytí… nemohl jsem si to odpustit, neovládl jsem se, musel jsem všem psům v okolí sdělit, co jsem v sobě dusil." Kagome nechápavě pozvedla jedno obočí. "To člověk nikdy nepochopí, nemůže." Mávl rukou. "Hm." Řekl zamračeně. "Inu Yasho, v jednu chvíli---mi přišlo, jakoby jsi byl někde daleko ode mě. Přirovnala bych to k tvé proměně v démona." Řekla neurčitě a zamyšleně. "Kagome, tohle už neřeš, v některých ohledech mě ještě docela neznáš, to si musíš přiznat. Mno a jestli jsem byl moc---bezohledný, tak se omlouvám, ale chci říct, se mnou je to tak trochu něco jiného než s normálním člověkem, někdy si připadám jako rozdvojená osobnost. Člověk ve mně mi většinou radí správnou věc, ale démon ve mně bývá někdy silnější a doslova ho překřičí. Pak někdy dělám věci, které bych normálně udělat nechtěl."Řekl sklesle. "Inu Yasho, ať už je to s tebou jiné než s normálním člověkem nebo ne je mi to úplně jedno, já jsem ráda, že poprvé to bylo s tebou. Já nikoho jiného nechci." Řekla rozhodně. Inu Yasha nasadil lehký, nejistý úsměv. "Kagome, ze všech lidí na světě mě takového, jaký doopravdy jsem viděla a chápala jen má matka, ty a Kykio." Řekl to poslední slovo opatrně. Kagome přikývla. "Ale Kykio už pro tebe opravdu neznamená tolik co dříve, nebo ano?" zeptala se nejistě. "Znamená pro mě mnohem míň než dřív, ale není mi úplně ukradená. Kagome, ale chci abys věděla, že teď jsi na prvním místě ty." A potom si usnuli v náručí.

4.část
a taky poslední Kdosi váhavě zaklepal na dveře pokoje. "Kagome?" ozval se nejistý hlásek a když se dlouho nic neozývalo, vstoupil do Kagomina pokoje. "Kagome!" vykřikl leknutím a Kagome se prudce posadila, přímo ze spánku. "Co?" promnula si ospale oči a když viděla svého mladšího bratra a uvědomila si, ž eje stále nahá, rychle se přikryla. "Co tu děláš?!" vykřikla se zpožděním. "Kde máš pyžamo?" zeptal se překvapeně Souta, rudý až za ušima. "Co tě to zajímá?! Hlavní je, že jsi bez zaklepání vtrhl do mého pokoje!" ječela Kagome, teď už důležité části těla bezpečně zakryté peřinou. "Ale já klepal!" řekl důrazně. "Že jsem nic neslyšela!" řekla Kagome a najednou se začala nervózně rozhlížet po pokoji, jakoby něco hledala, taky že ano-Inu Yashu. "Když jsi tak tvrdě spala, tak jsi to nemohla slyšet, já se jen chtěl zeptat, jestli může Keitaro spát dneska u nás, když jsem u něj včera spal já." Řekl nabručeně Souta. "Mě je to jedno, hlavně už padej z mýho pokoje!" řekla a ukázala na dveře. Souta odešel jako zpráskaný pes, rozhodně nechtěl svou sestru vidět takhle… a neměl rád, když se na něj zlobila, ale musí přece vidět, že on za nic nemohl! Byla to jen nehoda…. Pomysle si. "Inu Yasho?" zeptala se nejistě Kagome, když v pokoji osaměla. Nikde dikdo, pokoj byl tichý. "Kam mohl zmizet a hlavně kdy? Proč mě nevzbudil? A kdy odešel?" ptala se nahlas sama sebe, byla zklamaná, ale na druhou stranu byla ráda, že je Souta neviděl spolu v posteli… Vstala a raději se co nejrychleji oblékla. Ještě jednou hledala Inu Yashu, ale nikde v domě ho nenašla. "Hm, Souto, nemohl bys u Keitara zůstat i dneska? Já bych ráda odešla…." Vrtěla se Kagome, když se Souty ptala. "Mno, opravdu můžu?" a když Kagome přikývla, souhlasil. "Ale pak ho pozvu k nám taky aspoň na dvě noci." Řekl a kagome řekla jen "Jasně." Doprovodila Soutu k jeho kamarádovi, poprosila maminku Keitara, jestli by ještě jeho bratra nepohlídala a ona nadšeně souhlasila. Byla to moc hodná paní a měla ráda děti, měla jenom Keitara, ale moc ráda se dívala na to, jak si její syn hraje ještě s nějakým jiným dítětem. Kagome spěchala, nemohla se dočkat, až se zeptá Inu Yashy, proč se tak záhadně vypařil. Proskočila studnou, vylezla na druhé straně a ani ne za hodinu už našla Shippa. "Ahoj Shippo." Řekla zadýchaně. "Kagome!" zakřičel malý lišák a vrhl se jí kolem krku. "Neviděl jsi Sango a Miroku?" ptala se naléhavě. "Viděl, ale teprve dneska ráno, vyhodily mě, prý ať nedolejzám." Řekl sklesle. Kagome ho přišlo líto. "Teda ti jsou zlí." Řekla chápavě. "A Inu Yashu jsi viděl?" ptala se jen tak mimochodem. Shippo zavrtěl hlavou a zvědavě Kagome sledoval. "Vždyť byl s tebou ne?" ptal se a vypadalo to, že ho moc zajímá, co se zase mezi nimi dvěma stalo, Shippo si myslel, že se zase pohádaly. "Pomůžeš mi ho najít?" Shippo rychle souhlasil a tak se vydali na průzkum. "Nikde tu Inu Yashu necítím." Řekl zamyšleně Shippo. Kagome si nahlas povzdechla. "Au!" zavřeštěl Shippo. "Au!" a znovu, někdo po něm hodil už dva kameny. "Au! Au! Au! Au! Au! Au!!!!" ječel a pobíhal sem a tam, někdo ho doslova zasypával kamennou palbou. "Kagome!" ječel a zmizel za křovím, jeho křik utichal, až se ztratil úplně. "Inu Yasho?" zeptala se vědoucím tónem a zamračená Kagome. "Ano?" vylezl Inu Yasha z křoví, na tváří american úsměv a sklepával ze sebe suché listí. "Osuwari." Inu Yasha chudák spadl přímo na hubu, tohle od Kagome nečekal. "Tohle jsi mu dělat nemusel" řekla vyčítavě. Inu Yasha se škodolibě zasmál. "Kdyby nás ten malej …." "Osuwari." Řekla suše a šla dál. "Co jsem zase udělal?!" vztekal se, když vstal a doběhl jí. "Vím jak jsi mu chtěl říct, nevím, proč musíš mít tajnosti zrovna před Shippem, tohle by jsi mu snad říct mohl ne?" "Feh, zase by měl ty hloupý fětský narážky." Odfrkl si Inu Yasha. Čísi oči se zablýskly v křoví. "A Inu Yasha miluje Kagome a Inu Yasha miluje kagome!" ječel Shippo a skákal až mu liščí ocas létal nahoru a dolů. "Grrr." Načež ho Inu Yasha praštil pěstí po hlavě. "Osuwari rekla kagome.

Závoj tajomstva
Celá krajina bola zahalená rúškom hmly. Lúka bola rosou nasiaknutá a vtáky už neštebotali. Len ona sama tam ležala v kaluži krvi. Telo mala celé premrznuté a oči plné sĺz. Už nevládala. Srdce jej už takmer nebilo a ústa mala celé modré....Letmo z nej len vyliezlo: "Nie....Sosuke....." a po tomto už nevydala zo seba ani hlások.

"Ako je to možné??? Nemôžete ma vyhodiť... ja tú prácu potrebujem!" vrieskal Kyouhei po celej kancelárii.

"Je mi ľúto," odvetila majiteľka múzea, "ale už trikrát sa vám podarilo rozbiť vzácny artefakt. Ste veľmi vzdelaný a svetaskúsený, ale taký grambľavý, až to mraky brzdí. A také škody na pamiatkach si nemôžeme dovoliť...nemám na výber."

"Ani keď vás veľmi pekne poprosím?" nežne sa opýtal a vyzývavo sa k nej priblížil. Nahol sa k nej a hlavu mal asi len päť centimetrov vzdialenú od jej.

Bol to blonďavý vyšportovaný chlapík vysokej postavy so smaragdovo zelenými očami a širokými ramenami. Bolo všeobecne známe, že on je obletovaný ženami a každá by dala čokoľvek, aby sa na ňu aspoň pozrel.

Ale ona nie. Ona nebola taká. Nedbala na to a povedala: "To si nechajte pre niekoho iného...BAKA!...Máte padáka a je to za robenie neprimeraných návrhov..."

PRÁÁÁSK! Dala mu takú facku, že sa zatackal a skoro spadol na zem.

Vyvalil na ňu oči....a pevne zovrel ruky do pästí od zlosti. Tak sa nazúril, že rázne prišiel k nej a násilne jej vtisol bozk na ústa. Ona sa snažila brániť, ale nemohla. Nemala dosť sily. On dlhú chvíľu neprestával.

Keď prestal, povedal: "Toto si zapamätajte, je to naposledy, čo ma vidíte."

A zabuchol za sebou dvere tak silno, že sa okná otriasali. Ona len sedela a nedokázala nič povedať. Len ticho a prekvapene sedela a ešte stále sa nevedela spamätať z toho bozku. Keby sa mala priznať, páčilo sa jej to.

Zatiaľ Kyouhei bol na ceste domov. Prechádzal po ulici a pozoroval okolitý svet. Všetko tam hýrilo životom. Spomenul si, že mu sestra kázala kúpiť novú žiarovku, lebo sa už vypálila. Ale vďaka tomu rozruchu, čo práve zažil, nevedel sa zorientovať, kde je ten obchod. Kráčal ďalej, akoby sa nič nedialo a stále myslel na to, čo sa stalo.

"Aká fiflena, čo si o sebe myslí?" pomyslel si. "Aspoň som sa jej odplatil, hneď jej spadol hrebienok z hlavy." vírilo mu v hlave a začal sa nahlas rehotať. Tak sa rehotal, že sa všetci začali za ním otáčať. Mysleli si, že je to akýsi kripel, mantak alebo čosi takéto. Keď si uvedomil, že to s hlasitosťou trochu (dosť) prehnal, stíchol a radšej sa raz-dva vyparil kade ľahšie. Snažil sa spomenúť, kde by našiel ten obchod s elektrospotrebičmi. No ani za nič si nemohol spomenúť, keď to najviac potreboval. Rozhodol sa, že sa niekoho na to opýta a začal hľadať vhodný objekt.

V duchu si hovoril: "Nie, ten je veľmi starý a isto ma sklerózu." "Ten zas je slepý a predpokladám, že sa nestará o také veci ako je žiarovka." "A tamtá je škaredá a plochá ako doska, tú obídem zďaleka."

A vtom si všimol muža v stredných rokoch s hrubým kabátom na sebe. Vyzeral veľmi milo. Podišiel k nemu a oslovil ho: "Prosím vás, pane, nevedeli by ste mi povedať, kde sa nachádza obchod s elektrospotrebičmi?"

Podivné zakrpatené stvorenie sa za tmavými zaprašenými okuliarami zamračilo a povedalo podráždene: "Ak si si ešte neráčil všimnúť, ja som žena! Vyzerám snáď ako muž? Veď som krásna žena zrelá na vydaj. Ale ty si si to zrejme nevšimol, lebo si nevidíš ďalej od nosa. Ako si si ma mohol pomýliť? Ako by ti asi bolo, keby si ťa niekto pomýlil s chlapom, ha?"

"Však ja som chlap!" rozčúlene na ňu vyprskol a pomyslel si, že to je určite nejaká zakomplexovaná feministka.

" Hahahaaaa...ty že chlap? Nechci ma rozosmiať. Keď ty si chlap, tak ja som potom cvičená opica." rehotala sa na plné ústa.

"No tak to by aj sedelo.. to je skôr uveriteľné." uškrnul sa.

"Čo si tým myslel, ty fagan jeden. Si myslíš, že si nejaký krásavec alebo čo? Ja skôr som žena ako ty si muž."

"No nechci ma rozosmiať...isto som väčší krásavec ako ty.... veď ani prsia nemáš." A začal ju ohmatávať oboma rukami. A vtedy sa hrozne rozčúlila, začala jej vrieť krv v žilách. Postavila sa na jednu nohu a druhu k sebe prikrčila až k bruchu a zdvihla ruky (postoj ako v karate kid). On sa čudoval, že čo to zase majstruje. Pozrel sa dole (ona totižto bola oveľa nižšia ako on) a čakal, čo sa udeje. Z ničoho nič poskočila a kopla ho celou silou do rozkroku. On bol od bolesti celý modrý a váľal sa v kŕčoch na zemi. Stelesnenie zla s pocitom zadosťučinenia povedala: "Na čo vlastne muži existujú? Vôbec nie sú potrební v tomto svete. Sú len navyše. Lepšie urobíš, keď sa budeš správať, vyzerať a tváriť ako žena."

Hodila na neho (ešte stále bol na zemi) rúž a zrkadlo, zvrtla sa na opätku a hrdo s nosom hore odišla.

Všetci okolo neho s opovrhovaním pozerali. Keď ho tá bolesť prešla, rýchlo stamaď zmizol. Veď sa skoro prepadol od hanby.

A dokonca ako keby toho ešte nebolo dosť, zmeškal svoj jediný autobus domov, do vedľajšieho mesta vzdialeného 10 kilometrov. Už sa stmievalo, ale nemal na výber a šiel pešo. Cestou premýšľal, prečo práve on? Všetko nešťastie sa na neho zosypalo v jeden jediný deň. Najprv dostal výpoveď v práci, potom si mysleli ľudia, že je blázon, neskôr ten kopanec (nerád na to myslí, lebo ešte doteraz ho poriadne bolesť neprešla) a nakoniec zmeškal autobus a pri tom všetkom zabudol aj kúpiť tu sprostú žiarovku. Čo horšie sa mu ešte môže stať?

Mesiac už zapadol a vlci vyli na dobrú noc. Všade bol pokoj. Keďže bolo tak veľa hodín, rozhodol sa, že pôjde skratkou, aby bol čo najskôr doma. Jeho sestra sa už o neho určite bála. Vybočil z cestičky a kráčal cez lúku. Krásnu lúku, zelenú ako tráva. Avšak zrazu zazrel niečo červené. Od ľaku stuhol. Priblížil sa a uvidel zakrvavené dievča, celé bledé. Nevedel, čo má robiť....

"Čo sa jej asi mohlo stať?" pomyslel si. Čupol si k nej a zadíval sa na ňu lepšie. Naraz od prekvapenia zbledol a zdesene zašepkal: "To nie je možné...ach......ale veď to je...."

Nečakaná zmena...
Hodila som tašku za dvere a zvalila som sa na stoličku. Bolo ešte svetlo no ja som aj tak dobre nevidela. Aha, zabudla som si prehodiť ofinu z oči. Zopla som si ofinu za uchom a pozrela som sa na seba do zrkadla. Čierna linka okolo očí už nebola tam kde mala byť ale bola skoro po celej mojej tvári. Zostali mi po nej vyschnuté pramene na lícach. Stopy sĺz. Smuné oči dívajúce sa priamo do mojich očí vypadali zúfalo, boli plné plné smutku a beznádeje. To nemôžu byť moje oči. Moje oči tak určite nevyzerajú. Prisunula som sa bližšie, aby som lepšie vydela. Naozaj to boli moje oči. Od minula sa o dosť zmenili. Už v nich nehrala ta šibalska iskra radosti a štastia. Práve naopak, teraz sa v nej usídlili smútok a beznádej. Na Zemi je tolko emócii a pocitov, no aj tak je najviac ludí smutných. Prečo? Táto veta mi už dlho znie v hlave. A tiež je pravda, že ja medzi tých ludí patrím. Snažim sa veriť v to že všetko bude dobré, no nejak to nejde. Postavila som sa a prešla som sa dokolečka po miestnosti. Bola malá ale bola len moja. Pozrela som sa na strop a nahoru pavučín na ňom. Pavučiny vyzerajú tak pekne. Mám ich plnú izbu. Znovu som si sadla na stoličku a prtiahla som sa na nej k počítaču. Zapla som ho a dokedy sa zapol čistila som si líca vlhkým kapesníkom. Drhla som sa tak silno, že mi až líca očerveneli. Po vydrhnutí aspon jedného líca som si pustila emo rádio a počúvala som chaotické pesničky ktoré boli smutne a hlavne plné emócii. Drhla som už aj druhé líce. Pozerala som sa von oknom na západ slnka a tie úžasne farby okolo neho. Posledné lúče. Zrazu som začula známe zvonenie mobilu. Prišla mi sms-ka. Kto na mňa asi tak myslí? Musí to byť niekdo z môjho starého mesta, tu sa so mnou nikto nebaví. Vytahujem z vačku mobil a druhou rukou si stále drhnem líce. -Ryuu....- Povedala som ticho a na mojej tváry sa zjavil letmý úsmev. Ano, hádate presne Ryuu je môj priatel. Teda viac než to je to moj frajer. Ach jaj, bolo nám spolu tak skvele dokedy som sa nemusela odsťahovať. Niekedy sa sama seba pítam: -Musela mama dostať tú novú prácu?- Je síce pravda, že teraz máme ovela viac penazí a aj večší byt, ale, neni to ono. Chýba mi Ryuu. Píše: -Ahooooj láska ako sa mi mojkáš? Vééélmi mi mi chýbaš! Kedy sa tu zastavíš? Alebo sa mám zastaviť ja? Nebude ti to vadiť? No dobre prídem zajtra...čakaj ma o takej 15 na zastávke. Pa Pa láska...- Jéééj, aká krásna sms-ka. Hneď sa mi život zdá krajší. Presne ako sa hovorí aj maličkosť od tej pravej osoby poteší. Hneď som mu odpísala: -No awojik mojenko...Som taka rada, že si si na mňa spomenul. Budem ťa čakať. Velmi sa teším na to keď prídeš. Na chvilku bude všetko tak ako predtím. Ľubkám ťa pa láska.- Vstala som zo stoličky a začala som sa hrabať v skriny, aby so si pripravila to pravé oblečenie na zajtra. Vybala si pásikové čierno biele tričko s nejakou babou na vrchu ktorá mala okolo seba popis: -Nečakaj na mňa, možno čakám ja na teba.- A ešte čierne ryfle s reťazou na boku a vybíjaným opaskom. Ták, už to mám. Sadla som si zas na stoličku pri počítači kde som počúvala pesničky a balila si veci na zajtra do školy. Potom som šla dole pretože ma mama zavolala na večeru. Bolo to dosť čudne, len sme sa na seba dívali a nepovedali sme ani jedno slovo. Ako keby sme boli každá mylšienkami úplne inde. Keď som dovečerala a urobila všetky príkazy od mamy ako napríklad: umy riad, uprac si izbu... Tak som šla spať. Dlho som však nevedela zaspať a tak som sa len dívala do stropu ako po ňom nežne poletujú moje pavčiny, až dokedy som nezaspala.

***Další deň***

Ako vždy som vstala velmi polámaná a uťahaná. Svali ma boleli a oči štípali. Pretrela som si oči a vytiahla z nich ofinu. Niekedy mi viac zavadzala ako bola k úžitku no mne sa páčila. Natiahla som sa a po vykonaní všetkých ranných potrieb som šla do školy. Zas jeden zo smutných nudných dní v škole. Decká sa mi budu zas posmievať za môj výzor. Ale dnešok nebude až taký skazený. Príde on. Ja sa ták teším! Musím mu ukázať mesto a všetky moje nové oblúbené miesta. A ešte kopu dalších vecí. Prišla som do školy, no jasne hneď sa mi všetci začali smiať. Bolo to frustrujúce. Prezula som sa z jedních čínaniek do druhých a šla som do triedy. Hneď prvá hodina je slovenčina. To nam ta škola strašne začína. Nuž čo prežijem to. Prinajhoršom ju prespím. Prespala som ju. Však čo sa budem stresovať? Nie, rače si pospím. Potom a čakalo ešte velmi vela nudných hodín ktoré som sa snažila neprespať, no moje snaženie nebolo asi také účinné lebo hneď po nejakej tej štvrtej hodine som zas zaspala. Zobudila som sa až potom čo zazvonilo, že je už koniec poslednej hodiny. Zbalila som si svoje veci, mierne sa prefackala a utekala sa prezuť. Za chvílku musím ísť na stanicu. Juj, skoro som sa zabila, čo som tak letela na zastávku. Len čo som tam dobehla a vydíchala sa prišiel autobus a s ním aj môj milovaný Ryuu. Vystúpil z autobusu. Vôbec sa nezmenil. Stále mal tie krásne čierne vlasy a tie tajomné oči ktoré sa na mňa dokázali tak nežne pozerať. -Ryuu!-Zakričala som, pustila som taku a vrhla som sa na neho. Tak pevne som ho objala, že som sa až bála, že sa mu niečo stalo. -Chýbal si mi.- Dodala som a pozrela som sa mu do očí. -Aj ty mne.-Povedal ticho, stále sa usmievajúc. -Pod ideme...-Povedala som, odtrhla som sa odneho a šla som si pre tašku a potom zas za ním. -Pod...- Povedala som. Chytila som ho za ruku a tahala som ho na námestie. -Musím ťa tu trochu povodiť.- Povedala som tahajúc ho ku fontánam. -Pozri toto su naše fontány. No niesu pekne?- povedala som ukazujúc na fontány za mnou. -Ano, sú prekrásne, ale ja poznám aj niečo krajšie.- Odpovedal a pozrel sa na mňa. -Čo?- Opítala som sa začudovane. -Tvoje oči.- Povedal kludne a pokojne, usmievajúc sa. Pristúpil ku mne, dal mi ruku pod vlasy a pobozkal ma. Zavrela som oči a vychutnávala som si tú chvílu ktorú som už tak dlho nezažila. Chcela som aby ta chíla trvala večne, no to sa nedalo. Po chvilke sme sa od seba odtrhli a ja som ho chytila za ruku a tahala zas na dalšie miesto. Všetko bolo take krásne a dokonalé. Pritiahla som ho až za mesto, naštastie to nebolo daleko. K jednému z velkých múrov čo lemovali mesto. Vyliezla som hore a on potom za mnHompálala som nohami a dívala sa na neho. -Prepáč ale už budem musieť ísť...-Povedal a smutne sa na mňa pozrel. Zoskočil z múru a ja za ním. -To je škoda.- Povedala som. Prehodila som tašku a viedla som ho zas na stanicu. Mlčali sme celú cestu. Ale to nevadi veď sa aj hovorí zamilovaní vela slov nepotrebujú. Potom som s ním ešte čakala na zastávke dokedy neprišiel autobus. Vtedy sa na mňa milo usmial úsmevom zvaným: "Bude to dobré" Potom podišiel ku mne, dal mi ešte jednu velku pusu a nastúpil do autobusu. Mávala som mu dokedy sa mi nestratil z dohladu. Potom som prila domov a všetko bolo ako čera až na pár vecí. Neplakala som, bola som štastná. Snáď prvý krát za posledné dva mesiace.

***Po týždny***

Ryuu sa mi už celý týžden neozval. Je to hrozné. Celý môj svet sa mi začína rúcať pred očami. Už sa mi nechce zmývať roztečenú riasenku keď prídem domov, znášať nadávky spolužiakov a spolužiačiek. Nechce sa mi počúvať neustále karhanie mojej mamy. Život sa mi už nezdá byť taký skvelí ako predtím, ale nechcem sa zabiť alebo niečo take. Chcem sa byť dalej, aj keď budem musieť znášať vetko to trápenie sama. Prešla som cez chodbu a vošla som do triedy. Ako vždy na mňa vetci pozreli z odporom a znechutením. Ako môžu byť taký krutý? Sadla som si do lavice opravila som si náramki a návleky na rukách a prichystala som sa na hodinu. Na hodinu prišla naša triedna s novým študentom. Priviedla ho pred tabulu a predstavila ho. Zatajil sa mi dych. Môže to byť pravda? Je to Ryuu? -Prišiel k nám študovať nový študent volá sa: Ryuuzaki Akamichi. Pochádza s toho istého mesta ako ty Yullia. Nejaký tvoj známi?- Povedala a pozrela sa pri tom na mňa. Postavila som sa a odpovedala som. - Ano je to môj blízky známi pani učitelka.- Pozrela sa na mňa a potom na neho a znovu hovorila: -Tak to je dobre aspoň tu nebudeš sama v každom prípade máš za úlohu mu to tu všetko ukázať.- Po tomto príhovore ešte ukázala Ryuumu nech si sadne pri mňa a potom odišla. -Prepáč, že som ti to nenapísal ale chcel som ťa prekvapiť.- Povedal. -To nevadí. Podarilo sa ti to.- Usmiala som sa na neho. Už bude všetko ovela lepšie...Určite viem to. Povedala som si pre seba. A naozaj všetko už lepšie bolo. O niekolko rokov sme sa vzali a žili sme si spolu pokojný a štastný život.


Kajo
Kamarád
Kamarád
Uživatelský avatar

 
Příspěvky: 100
Registrován: úte 06. dub 2010 4:12:45
Podpora: Tento uživatel zatím nepodpořil naše fórum.


Zpět na Příběh

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace